Maminka říkala

 

Kiki za chvíli rodí (potřetí), Zuzka se nám vdala (poprvý) a já? Mě čeká nová životní etapa, zdá se. Odříkanýho největší krajíc – by se mohla jmenovat. Aspoň její první kapitola. Vždycky jsem tušila a pak si i ověřila, že nemám obchodní talent. Kdo jste četli Butikovky, kde o tom podávám upřímné svědectví, víte to taky. Že já a kšeft, to nejde dohromady. Přesto maminka říkala, že bych měla zkusit práci v marketingu, protože v tom je psaní, a to dobře placený. Jenže není psaní jako psaní. Já potřebuju tvůrčí svobodu, psát co právě chci! Což dělám, ale jaksi nevydělám. 😊

Kdežto v marketingu se píše za účelem prodeje. To máte slogany, PR články, popisky produktů, úderné výzvy k nákupům. 

Kdybych tohle uměla, Butikovky by se asi jinak prodávaly. (Aniž by vlastně vznikly!). A možná bych ani neměla štosy Metodějů (Tottů) v garáži. V původních obalech po deseti. Přesto maminka pořád říkala…

Kiki se Zuzkou mi taky často říkají: „Mohla bys každou druhou větu nezačínat slovy MAMINKA ŘÍKALA?“

No jo furt!

Ale maminka prostě opravdu říkala: „Janičko, zkus copywritera! Tam je psaní aspoň slušně placený, víš…“

Nejdřív jsem to absolutně zamítla a hledala radši inzeráty na pozice redaktorů, reportérů – protože už se fakt chci živit psaním. Je mi čtyřicet a vím to celej život, tak kdy už, když ne teď?!

… když tohle píšu, sedím v chalupě u dřevěnýho stolu, obklopená večeřícími dětmi a s Kiki po pravici. Odběhla jsem si a při návratu za počítač ji preventivně napomínám: „Nečti mi novej článek na blog!“

A ona na to suše: „Neboj.“

Celá Kiki. No ale zpátky k tomu markeťákovi (nebo textaři reklamních záležitostí) – toho přece JÁ dělat nemůžu! Už z podstaty, svojí.

Na druhou stranu ale musím říct, že by mě taková práce docela lákala. I když mám vůči funkčnosti reklam v některých ohledech velký výhrady. K čemu reklama, kterou můžu přeskočit? K čemu reklama na prací prášek v bloku spotů na několik dalších pracích prášků? Zkrátka věřím na profit z reklamy leda dobře udělané, správně zacílené, smysluplně zařazené, načasované…  Vlastně mě štvou ty zbytečné, co inzerenty vyjdou draho a přijdou vniveč. A že takových je!

Možná v nějakém takovém rozpoložení jsem odpověděla na jeden z mnoha inzerátů, kde konečně nepožadovali praxi… A to ještě hlavně proto, že sídlo kanclu uváděli v Dejvicích, takže bych to eventuelně měla kousek. Ač teda míním pracovat (psát) z domova!

Do teď nechápu, že mě přijali. A nezamlčela jsem o sobě nic!

Od tý chvíle se na tu práci hrozně těším a tuším, že to bude dobrý.

Znáte mě a víte, jak to u mě chodí, takže snad jsem si touhle hláškou nezakoledovala o opak 😊

 

V magazínu Moje lékárna vyšel rozhovor s Tata bojs. Ode mě. Jediný, co mě štvalo, bylo že mi překopali úvod k němu. Psala jsem to prý jak deníček. Asi mi tím chtěli říct, abych si cancy o tom, jak k rozhovoru došlo, nechala od cesty. Nebo třeba na blog. A taky, že nechám!

Ale zas příště. A ty rozhovory už dál dělat nebudu. Zkušenost super, ale co já se těch celebrit napřemlouvala… Redakce navíc dál trvá na těch dvojicích a zkuste si překecat hned dvě „hvězdy“, ať vám odpoví na patnáct otázek pro "Koně a psa". Práce krásná, ale jak říkává Dan ve svém vysněném stánku, když mu nechodí lidi – to není kšeft, to je romantika.

Tři sestry (zprava: Těhotná, vdaná a já) 😆