Masožravá kabelka

Kdysi jsme měli masožravku a vážně fungovala. Tedy žrala. Mouchy i prsty. Jenže děti ji tak dlouho zkoušely, až jí nějak poškodily sanici a fungovat přestala. Nedávno ji Adrianek viděl v televizi a vzpomněl si na TY ČASY, kdy ji doma měl. Při nejbližší návštěvě zahradnictví jsme ji tudíž koupili. On vybíral tu nejhezčí a já opodál se kochala krásným obalem na květináč. Vzali jsme obojí a hned spojili v jedno.

U kasy jsem rostlinku opatrně z krásného obalu zase vyndala, aby pokladní mohla ke kódu na květináči. „Pípla ho“ a vrátila do obalu. Jenže v tom vyndává kytku zas. To se nemůže, takhle furt pokoušet, je to křehká masožravka! Zlomí se jí tlama a zajde! Místo toho jsem ale procedila: „Vždyť jsem vám to dávala odděleně…“

„To ano, byla jste vzorná! – Já se jenom kochám, ten květináč je krásnej, ten tu fakt máme, jo?“

Nemůžu pochopit, že prodavačky neznají sortiment. To by je Kiki hnala! Jako hnala mě, když jsme spolu prodávaly a já si nebyla sto zapamatovat, kde, co najdu a poznat rozdíly mezi stejnými svetry. Natož když jsem se jedné dámě pokusila prodat její vlastní kabelku…

Tehdy ji měla odloženou v regálu a prohlížela si ostatní vystavené, jenže všechny se jí zdály drahé. Já hbitě popadla tu její a začala v ní lovit cenovku: "Pak bychom tu měli ještě tuhle a ta stojí…"

A CVAK! Masožravá kabelka mi div neucvakla prsty. To jak ji dáma v úleku zaklapla a vytrhla z mých spárů. Ale aspoň jsem se před ní nedivila nahlas, jako ta pokladní v zahradnictví: To tady fakt prodáváme? Ne. Já bych jí to bylo bez kochání prodala!

                                                                                ...