Natřela jsem se letos poprvé opalovacím krémem a hned potom se zatáhla obloha
a blíží se bouřka.
Už je zcela evidentní, že se mi dějou naschvály, už to nelze považovat za náhody.
A já se ptám, PROČ!!!!!
Jakmile se něco může nepovést nebo nevyjít, nepovede se to, nevyjde to.
Stačí jen, abych na čemkoliv měla nějaký zájem a dopadne to v můj neprospěch.
A to třeba i u úplných kravin. Letmo zahlédnu z auta plakát, který mě zaujme, tak otočím hlavu,
abych si ho prohlédla ještě jednou, ale už nemám šanci - právě mezi mnou a tím sloupem projíždí
široký a dlouhý vůz, který jede stejně rychle jako já, a dokud bych na ten plakát mohla dohlédnout, důsledně ho zakrývá.
A já už se neptám jen proč, ale i kdo za tím stojí!
Kdo mě tak omezuje, bojkotuje, a brání mi ve štěstí?
Ano! Díky komu mám na štěstí už tak malé nároky, že bych za něj považovala i možnost prohlédnout si plakát?
Už jsem si představovala, jak hulákám z okýnka na toho řidiče:
"Tak to vyklopte, pro koho děláte?
Kdo vám za tohle platí?
No? Kdo vás najal, abyste jel tady a teď?!"
Jenže by to nemělo smysl. Vím totiž, že kdyby tam nevjel tenhle, tak poutač by v ten moment strhnul vítr. Nebo by ho zrovna přelepili...
Nakonec jsem se uklidňovala tím, že se aspoň nedá říct, že bych měla vyloženě smůlu.
To bych třeba otočila hlavu na ten plakát, on by mi tam vjel a mně by se v tu ránu bloknul
krk, například...
Tak se můžu buď smířit s tím, že se mám jakš takš, anebo najít toho, kdo za tím stojí
a nějak to s ním domluvit. Vysvětlit mu, že potřebuju sem tam trochu toho štěstí, abych
mohla normálně zajít do kina, a vědět předem, co se bude hrát - a třeba se i těšit...
Nebo poležet chvíli na slunci a smět si dopřát ochrannou vrstvu UV faktoru, ne si pořád
vybírat, jestli se spálit nebo ani neohřát... PROČ!? Chci normálně žít! :)
---
Všem láskou zklamaným přeju hodně sil, věřit v lásku dál...
A ŠTĚSTÍ v lásce příští.
-
No, jinak si ho taky najděte a pořešte to s nim, to už by nebylo normální! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat