Elenka dostala sluneční brýle, v malém provedení - už loni, ale zalíbení v nich našla až letos.
Když jsem si včerejšího rána přispala, hráli si se Zdeňkem na lidi v brýlích. Každý měl svoje...
A odpoledne si je Elenka nasadila zase, když tatínek nebyl doma.
Sama s nimi za mnou přišla. Přišla v nich. Kupodivu si je zvládla dobře nasadit...
A hned, jak jsem řekla, že je krásná, běžela k zrcadlu.
Jenže doma je pořádně nedocení, určitě ani neví, proč jsou tak tmavý.
Napadlo mě, a tak jsem ji postavila do okna, za kterým svítilo sluníčko.
Elenka brýle sundala a vyhodila je ven...
*
Má taky ve zvyku něco vždycky vyndat ze skříňky v koupelně a hodit to do pracího prášku.
Tuhle jsem odtamtud tahala krém, nedávno dokonce mobil, který jsem si na tu skříňku odložila.
Ještě, že mi zavolala máma, a já se tak dopátrala, kde ten telefon mám - šla jsem za melodíí.
No a včera Zdeněk pral, a když bylo dopráno, otevřela jsem víko pračky, a že to pověsim.
Ještě bych měla říct, že jsem postrádala od rána pouzdro na čočky.
Uvidíte, jak to souvisí. Já to viděla vzápětí...
V tom víku, v otvoru pro prášek, chrastilo moje pozdro!
Zdeněk ho nevědomky nabral spolu s práškem z toho pytle, kam ho vhodila Elenka.
Zavolala jsem si ho na kobereček - tedy k pračce, protože mi pouzdro nešlo vyndat
a přitom jsem si neodpustila:
"Příště v těch jejích blbinách nepokračuj!"
Nechápavě na mě zíral. Nevěděl ani, jak se to pouzdro dostalo do pračky, natož že ho tam hodil on.
Když se na něj v tu chvíli svezla dětská vanička z police a dokonala dílo nechtěného, musela jsem se smát.
Aneb jak z táty udělat vola :)
Ale jestli si myslíte, že jsem vyměkla, tak to zas ne. Poslala jsem ho pro brejličky :)
Když odcházel, tak jsem utrousila: "Příště si hrajte nějak normálně..."
:)
***
Zítra odjíždíme z Prahy, takže pokud stihnu něco pro Vás ještě přichystat, bude to tady.
Teď je tady hlavně léto a my už jsme zdraví, tak vyrážíme užívat si ho.
Jo, abych nezapomněla - OROFAR.
Ten slíbený rychlolék.
Žádné komentáře:
Okomentovat