Chovali by se tam jako prasata!

Stroj času, ve smyslu, v jakém si ho okamžitě představíme - tedy ne jako prachobyčejné hodinky,

by se mi náramně hodil. Je jisté, že nám všem. Byl by to bez debat vynález všech dob.

Kdyby byl vynalezen. Často jsem si ho představovala a ještě častěji přála.

Ať v podobě prstenu, pláště, či přetáčecích hodinek, nebo bot, či voňavé kytičky,

která by člověka po přičuchnutí odnesla do minulosti.

Já bych tam byla furt. Neustále bych něco ladila a opravovala, a pak bych se vracela

a sledovala, co se změnilo, a jestli je to vůbec lepší...

Jé, já bych měla plné ruce práce, poštelovat tu svou minulost do nějaké koukatelnější

podoby. Dala bych všemu souvislosti, které často chybí, vypointovala bych situace bez point

a zkrášlila svůj životopis.

To by zabralo hodně času, přesto bych v úsilí nepolevila, a hned po nápravě svého minulého já,

bych se vrhla na průzkum do minulosti. Do středověku, který mě, co by historické období, nejvíc láká

k "probádání".

Zajímalo by mě plno věcí, počínaje velkým třeskem (což vím, že se neudálo ve středověku :)),

přes vraždu Václava, až po mládí Jana Žižky,

o kterém se neví vůbec nic. A nejen to! Doba vlády Karla IV., a potom Marie Terezie a Rudolfa II.,

to jsou takové milníky, kde bych se určitě zastavila...

Myslím, že my všichni bychom daleko víc cestovali. Pláštěm do středověku by bylo jistě lukrativnější, než

letecky na Miami...

Ještě, kdyby cestovky poskytly turistům záruky, že budou skutečně pouze za diváky a nemůže se nic stát...

Ale to ony by jistě neposkytovaly, jak je znám. To by si holt lidi museli dát bacha, aby je tam nechytli a neskončili

třeba na pranýři. Holt přizpůsobit se, by bylo nezbytné. Jako když dnes cestujeme do muslimských zemí a zahalíme si

ruce i nohy, abychom nepohoršovali místní občany, tak bychom si na cestu do středověku museli dát ušít příhodný oděv.

Nebo by to dopadlo tak, že by si různí fiškuntálové s tímhle nelámali hlavu a vyzbrojili by se tak, aby měli před každým rytířem v každé minulé době navrch.

A chovali by se tam jako prasata, jak jsou zvyklí ze současnosti, a kdyby došlo na nejhorší, bez váhání by to tam postříleli.

A pak by se doma divili, kolika lidem tím znemožnili narodit se. Možná by ani nakonec sami najednou nebyli...

Vznikaly by různé zmatky, kdy chyběly by matky,

cestovky by vracely zpátky tyhle spratky,

těmi do minulosti a zpět vedoucími vrátky...

*

A nakonec by nám středověk vyhlásil vízovou povinnost a pak úplně a definitivně uzavřel své hranice,

zamknul by ta vrátka, aby jim tam nikdo nemohl, protože tím by je připravoval o budoucnost, no a tu přece

chceme mít všichni...

A tak bychom zaměřili svou pozornost na budoucnost, ale tam by se málokdo z nás odvážil.

A vpustit mezi nás někoho od nich, to už vůbec ne. Co kdyby přišli podivně ozbrojení?
A nebo, co kdyby tam už nikdo nebyl?

To by nějak najednou nemělo nic smysl... Se strojem času.

Mísila by se minulost s budoucností, nikdo by nevěděl, kam vlastně patří, padly by veškeré hranice a dobová tabu, i tradice, a oni tehdy by díky našim návštěvám uspíšili svůj vývoj a předběhli by svou dobu,

a my bychom tím už taky byli někde jinde...

Nebo možná nebyli...

No, ještě, že se to za Rudolfa, v jeho alchimystických dílnách, nepovedlo.

A dneska už se snad o stroj času, kromě hodinářů, nikdo nesnaží.

Tak nám nezbývá, než to snění. Je bezpečnější a dost možná, že nakonec i zajímavější, než cestování časem.

Minimálně nezabere tolik času...

A můžou se tam chovat, jak chtěj.