Byla jsem s Elenkou na úřadě Prahy 6, který pro ni měl připravenou kartu na parkování pro zdravotně postižené.
Paní za přepážkou říkala Elence:
"Podívej, jakou krásnou kartu jsem Ti udělala? Tu jen tak nějaké děťátko nemá... Máš tam i svou fotku..."
"Radši takovou taky nemít..." Pravila jsem já. (Přestože jsem ráda, že ji Elenka ve svém zdravotním stavu dostala.)
A paní řekla zajímavou větu, která je obecně platná a dokonce, řekla bych, dala by se použít
jako univerzální pravidlo tohoto světa.
Řekla: "Všechno může být jinak!"
Tedy, co je teď, nemusí být zítra.
Nemusí se stát, co očekáváme, že se stane.
Možná se stane něco, co neočekáváme...
Pravidlo takové, že nic vlastně není definitivně pravidlem.
A to je taky to, co nás drží nad vodou. Všechny...
Přeju Vám (i Elenečce) hodně pozitivních změn.
Nebo aspoň jednu.
Žádné komentáře:
Okomentovat