Víte, jak jsem Vám jednou psala, že jsem párkrát spatřila jevy z časů minulých?
(Viděla jsem pravěkého ještěra)
Vyprávěla jsem to Martinovi, když jsme spolu tuhle někam jeli autem.
Míjeli jsme Sazka Arenu a já mu zrovna líčila toho pravěkého ještěra, co letěl podél dálnice.
"No a teď tady například sedí obrovský dinosaurus..." Oznámila jsem mu nevzrušeně, co vidím z okýnka
auta. Mě už to totiž nepřekvapuje. Akorát jsem byla ráda, že ho tentokrát nevidím sama, že mám svědka,
že sem tam opravdu lze zahlédnout minulost.
Jenže Martin se zasmál a vysvětlil mi, že jedem kolem nějakého "dinoparku" pro děti nebo co.
No, dobrá, tak občas by to možná chtělo ubrat na fantazii...
Třeba jako nedávno, když jsem byla s Elenkou na hřišti a na zemi vedle houpačky seděla
ještěrka. Modrá! Elenka na ni málem šlápla. Rychle jsem ji odtáhla, v domnění, že jde zase o ty
záblesky z pravěku, ale na druhý pohled jsem shledala, že je plastová.
"Hele Eli, tady sedí ještěrka." Ukázala jsem jí hračku.
Ona si dřepla a bez okolků ji vzala do ruky. V tom ve mně hrklo, protože mě znova přepadla
obava, že je přecejen živá. Copak já se přesvědčila? Sáhla jsem si na ni? Nemůžu jen tak usoudit, že
je to hračka a nechat na ni Elenku sahat.
No, ale byla to hračka... Tentokrát!
Dlužno Vám ale přiznat, že ten voják z dávné války, co jsem ho zahlédla z auta na ulici v Lišově,
byl zřejmě nějaký nadšenec do válečné doby...
Projížděla jsem tím městečkem teď v létě, a hned na jeho začátku jsem si všimla obrovské cedule:
Army shop, velký sortiment výstroje a výzbroje mnoha armád.
Tak, a je po tajemství.
Škoda, bylo to pěkný. Bavilo mě věřit v paralelní světy.
A víte co? Já na ně stejně věřim dál :)
Zrovna tak to totiž mohl bejt opravdu padlý voják z války a já si ho tu mylně spojujus nějakým armádním fanatikem. Jenom proto, že jsem viděla nějakou ceduli. Pche!Jakejpak to je důkaz?
Žádné komentáře:
Okomentovat