Ačkoliv bych měla mít jiné starosti, sbírám materiál na další nemocniční povídku.
Skáče mi do klína sám, nejde ho ignorovat.
Mimochodem, často se v těchto těžkých dnech, kdy máme strach o dceru,
přitihuju, jak se sama sebe ptám, proč si vyčítám jiné starosti, než ohledně ní. Nebo jiné myšlenky,
než ty na ni. V první větě jsem napsala, že bych měla mít jiné starosti, ale jaké? A proč? Kdo to řekl?
Ty, jaké mám, jsou prostě asi přirozené - když je mám. Tak pryč s předsudky!
Člověk se přece nemůže nonstop bát a zaobírat se něčím, co nevyřeší.
Lidi si často řeknou: "Ta má teď jiný starosti."
Mám, ale ne jenom, mám pořád i ty úplně běžný a obyčejný.
Nechodím s hlavou sklopenou a ubulenou nebo zvrásněnou strachy.
Když Elenka spí, tak třeba píšu a klidně se i zasměju...
Normálně i na pěknýho chlapa se mrknu!
Ale jako neseznamuju se, to zase ne. Ale to moc nesouvisí s Elenkou, spíš se Zdeňkem :)
***
Koupila jsem v květinářství anděla. Sošku. Měli je tam, a velký výběr. Někteří v prosebném pokleku, jiní spící,
další bdící... Bdícího jsem chtěla. Takovýho, co hlídá a nespouští své strážící oči.
Měli takové dva. Jeden ale vypadal, jako že ho to hlídání spíš unavuje. Jako by říkal:
Už zas je potřeba vytáhnout tě z brindy?
A druhý se tvářil vyrovnaně, jako že prostě hlídá, ať se děje cokoliv.
Toho jsem vybrala a přinesla ho z oběda Elence.
Ona hned odložila hračky a zadívala se na něj.
Řekla jsem jí, že ten ji bude teď hlídat a ona ho začala pusinkovat.
Takže si padli do oka...
***
Ptala se mě neuroložka, jestli Elenka někdy nekouká jen tak do prázdna.
Abych usnadnila "vyšetřování" příčiny jejího krátkého stavu bezvědomí, sdělila jsem
lékařce důvěrně, že někdy dokonce (máme pocit, že) vídá ducha.
A to ducha dědečka, který v prosinci zemřel.
Podívala se na mě podezíravě, ale se zájmem.
"Někdy kouká do stropu a povídá mu, a dokonce, jako by na něj sahala..."
Doktorka dál Elenku vyšetřovala a já pokračovala:
"Pozná ho dodnes na fotkách, to ani babičku, kterou vídá každý měsíc, nepozná..."
Mlčky dělala dál svou práci, a já dodala pobaveným tónem:
"Tak nás napadlo, jestli nemá třeba ten "šestý smysl", jako to bylo v tom filmu."
"Ten jsem neviděla." Odvětila ona suše a prohlídku ukončila.
Jestli jsem si připadala někdy v poslední době jako blbec, tak teď...
Jak ňáká vesničanda z Kojčic u Pejřimova :)
***
Zdeněk se rozhodl. Prý začneme Elenku vychovávat, protože je nějaká rozmazlená a dělá si, co chce.
"Bude holt dostávat přes ruku." Řekl mi.
"Ne..." Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou.
"No až po operaci, samozřejmě." Ujistil mě.
A ona pak něco hodila na zem a on jí řekl, ať s tím nehází, jenže ona hodila znova a pak znova...
Zdeněk se zvedl, že jí plácne, ale pak se zarazil:
"Vlastně až po operaci..."
Jenže pak bude mít zase stehy a bude chudinka... A vůbec, copak bude mít myšlenky na zlobení?
Proč by neměla, že... Jestli bude síla, budou i myšlenky. Je to přirozený... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat