Máme problém.
S kočkou.
Nevíme, co s ní v noci.
Elenka spí ve svém pokojíčku přes chodbu, a my pochopitelně v ložnici, a abychom ji slyšeli,
kdyby v noci volala, necháváme všechny dveře na cestě k ní otevřené.
Takže všechny.
Někde jsem slyšela nebo četla, teď už nevím, že kočka, když v noci spíte, je schopná
si vám lehnout na hruď, anebo hůř, na krk. A klidně vám zalehne nějakou krční tepnu,
a vy se ráno už nevzbudíte...
Možná je to trochu přitažené za vlasy, protože by to možná člověka vzbudilo, kdyby mu nešla krev do hlavy...
Nebo ne?
No, kdyby byl náhodou pod parou, anebo příliš slabej...
Jako třeba naše Elenka. Ta by ze sebe v noci kočku nesetřásla.
Proto jsme usoudili, že Sára je v noci nebezpečná. Volně běhající po bytě.
Tedy, usoudila jsem to já, Zdeněk o tomhle nic nevěděl... Ale už ví.
Jenže, co teď s ní?
Přes léto to bylo snadné; vypustili jsme ji ven a vracela se až ráno.
Ale teď, přece nevyženu kočku na mráz?
Zavřela jsem ji do koupelny, ale co ta tam předváděla... Skákala na dveře, škrábala, kňučela a mňoukala,
že se nedalo spát.
Tak jsme se rozhodli zavřít dveře k Elence.
.
Nemohli jsme usnout.
Co když ji neuslyšíme, kdyby volala? Nebo měla nějaký zdravotní problém, třeba?
To nejde!
Kočka musí ven.
Tak šla.
Nerada, to se ví, ale musela. Škrábala, sekala, zpříčila se dokonce v okně, ale vyhrála jsem.
A připadala si jako tyran...
Zatímco její stín se rýsoval za zataženými žaluziemi, přemýšlela jsem před spaním, jak tuhle prekérní situaci
vyřešit.
Snila jsem o kleci pro Sáru.
Jako maj´lvi a medvědi, něco takového, ovšem s menšími skulinami, ona se protáhne všude.
Klec bychom umístili klidně do obýváku a bylo by vystaráno.
Dala by se jí tam nějaká kláda a misky s mlékem... Bylo by jí tam dobře.
Jenže na takovou klec, kterou si já představuju, je u nás málo místa.
Zbytek toho, které zbývalo, zabral můj domácí zkrášlující salón...
Leda by Elenka spala u nás a kočka u ní.
Nechat kočce Elenky pokoj, včetně postele, mi ale nepřipadá jako ideální řešení.
To ta klec se mi zamlouvá líp. V noci pro kočku
a přes den bychom do ní zavírali Elenku - ta holka vleze všude a člověk u ní nemůže pořád stát
a hlídat...
A když budu dělat nějaké hezké klientce řasy, tak tam zavřu Zdeňka.
A toho bych tam vůbec mohla zavírat častěji, obzvlášť jestli se časem začne toulat...
To bychom pak "uléhací" pořádek doma přehodnotili třeba následovně:
Já (samozřejmě) ve své, Elenka v tátově, Sára v její a táta v kleci.
A přes léto venku.
A kdyby mohl přes léto, tak i v zimě, aspoň by ho to brzy přešlo.
A jestli ne, tak už na tom budu hodně, ale hodně špatně :)
No ale teď teda co s tou kočkou...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat