Dnes taková perlička z rodinné podpokličky:
V noci jsem plačící Elenku přenesla k nám do ložnice a uložila ji mezi nás.
Elenka hned ožila, slzičky byly pryč, a začala se shánět, co bychom tak mohly dělat.
Ve dvě v noci.
Zdeněk spal a ji to náramně pobavilo. Nebo možná pobouřilo.
Řekla totiž:
"Táta spí! Blbec!"
Bylo obtížné se nezasmát, ale jednou jsem matka, tak holt musím vychovávat a jít příkladem.
Vydržela jsem to, ale tutově si na to vzpomenu, až budu stát někde ve frontě - jako obvykle.
Taky se Vám to stává?
Ten smích si prostě asi musíme odbýt...
.
Hezký závěr října a odbývejte si smích pokud možno okamžitě - což Vám ale nezaručí,
že si na to v nějaké frontě nevzpomenete znova :)
***
Kdoví VII - Moc času (Seriály)
Psala jsem to už v létě, ale nějak zapomněla uveřejnit. Možná už jste naladěni spíš zimně, ale co se ještě
drobátko ohlédnout a zadovádět si s venkovskými dětmi na hřišti? Mně se to teď hodí, protože zrovna nemám na psaní
blogu moc času...
Žádné komentáře:
Okomentovat