Včera mi volali z vodáren...
Opravdu. Normálně na mobil, pan se představil jako Pražská teplárenská a ptal se,
jestli nám doma teče teplá voda.
"Jestli nám teče teplá voda?" Zopakovala jsem nahlas a šla se přesvědčit.
Všimla jsem si, že Zdeněk na gauči kroutí hlavou a usmívá se.
Vzpomněl si na ten dětský vtípek, kdy jsme z budek obvolávaly
náhodné občany, že si mají v té teplé umejt nohy, protože jim smrdí až sem.
Jak vtipné děti jsme byly!
"Teče."
"Takže už teče, ano? Nám to totiž zlobí, měli jsme hlášeno, že ráno netekla."
"Celý dopoledne netekla, ale už teče." Ujistila jsem ho znova a rozloučili jsme se.
"Tobě fakt volaly vodárny?" Zvážněl Zdeněk, který očekával jiný závěr toho telefonátu.
"Nikdy jsem neslyšel, že by někomu volaly opravdový vodárny, ty jsi skutečně vzácnej exemplář..." Dodal
a zase zmáčknul PLAY na ovladači, kterým si před chvílí zastavil film, aby nepřišel o legraci.
Jenže tentokrát jsem ho zklamala, hovor byl míněn ve vší vážnosti. A mě to zase tolik nepřekvapilo, protože kdykoliv zaznamenám, že neteče voda, volám jim já.
Znají mě tam, mají mě uloženou. A asi mě mají i za spolehlivý zdroj informací, když se na mě pánové teď sami
obrátili...
Akorát určitě netuší, že mi není sto let...
Ale stejně, měla bych se sebou něco dělat. Nesčetněkrát jsem se jako malá holka představila do sluchátka,
jako VODÁRNY a teď mě ani nenapadlo, že by to mohl být vtip. A ani si nepřejte slyšet, jak by mě
takový vtipálek rozčílil.
Navíc úplně slyším svou ségru.
Ty si telefonuješ s vodárnou?!
A těší tě, že si u tebe ověřujou, jestli teče voda?
Kolik ti je?!
Tak těch sto, řekla bych, když se na sebe podívám jejíma očima.
Snad bych měla vzít telefon, otevřít Zlaté stránky a zase to po letech zkusit.
Třeba by mi to pomohlo.
A Zdeňkovi možná taky...
*
Žádné komentáře:
Okomentovat