"Máš něco?"
"No, nemám."
"Kruci. Tak já si jdu něco sehnat."
"A mysli i na mě!"
To se nebaví dva feťáci, ale my doma po poledni, když já se vracím s Elenkou
od doktora a Zdeněk vstává po noční směně...
A jsme oba hladoví :)
Večer Elenka volala tátu do koupelny, aby se šel podívat na to její divné cáky.
Zase bylinná lázeň.
Tentokrát mi příprava zabrala dvakrát míň času, zjistila jsem totiž, že ty velké hrnce mám dva.
Po deseti letech hospodaření ve své kuchyni... To by člověk řekl, že o něm vím.
Musel mi ho někdo dát, třeba k Vánocům, jinak to neni možný.
Než Zdeněk dorazil do koupelny, Elenka se stačila do té vody vyčurat.
Bylo jí tam tak málo, že jsem to viděla :)
"Zrovna se tam vyčurala." Oznámila jsem mu.
"Jo proto to má tak žlutý, jo?"
A tak mu bylo vysvětleno, že Elenka bere lázeň.
Nevěděl to. Nezná mý pletky se šarlatány :)
Nezná mě!
V podvečer jsem vypustila Sáru na její noční toulku. Ona totiž jinak celou noc nedá pokoj a člověk se nevyspí.
Furt by lítala dovnitř a ven. A žrala by furt.
Za chvíli do toho okna ani nevyskočí, jak si dopřává.
Pak jsem v koupelně věšela prádlo,
a nějaký všímavý kolemjdoucí na mě volal do okna:
"Dobrý den! Kočka se vám vrátila!"
"Jak to myslíte?"
"No, už je doma, čeká až ji pustíte..." smál se ten dobrák a já na oko spráskla ruce.
"Jo? Tak já už běžim, děkuju!"
Blbec. Teď abych šla kočku zas pustit domů. Nebudu přece chlapovi vysvětlovat, že jsem ji vyhodila
schválně.
Z úryvků mého dne se dá vyčíst - (kromě toho, že jsme socky a prasata, co nemaj rádi zvířata 
)
)že není vždycky všechno tak, jak to vypadá.
Žlutá není jenom moč, ale i směs mateřídoušky a jitrocele (Tak se nedejte mýlit!), kočka za oknem může být i na odchodu (ačkoliv by nejradši zpátky),
a ani dobrá hospodyňka nemusí znát přesný počet svých kastrolů (natož špatná).
Ovšem "Máš něco?", to se skutečně ptají jenom feťáci svých dealerů, a můj muž, když má hlad :)
***
Žádné komentáře:
Okomentovat