Loni v tento den jsem Vám psala o tom, že život člověka někdy nudí,
když mu připadá každý den stejný.
Dneska bych řekla, že lepší je život pořád stejný, než žádný.
I když, tohle bych řekla i loni. Zálelží na kontextu.
Když už člověk žije, tak mu nestačí jen žít. Chce žít podle svých představ.
Ale když mu jde o život, tak mu stačí přežít.
Všechno je závislé na okolnostech, které se mění.
Když jsme čekali na výsledek Elenky operace a trvalo to dlouhých deset hodin,
bylo nám všechno jedno, hlavně ať přežije.
Když pak řekli, že to dobře dopadlo, zvýšili jsme své nároky a chtěli ji už co nejdřív
doma.
Když pak přišly teploty a pár dní vůbec netrávila, tak jsme si přáli, ať tam leží jak dlouho chce,
hlavně ať tyhle pooperační komplikace ustoupí.
Včera ustoupily teploty a Elenka začala trávit.
Přejeme si, aby byla co nejdřív doma.
Proč se člověk neraduje z toho, co je teď?
Nestačí nám to, ženeme se pořád za lepším.
Nespokojíme se s málem, které vlastně vůbec málem není...
Proč nám nestačí, že se splní jedno přání, a hned už si myslíme na jiné?
Můžem pak vůbec být šťastní?
***
Předpokládám, že až bude Elenka v pořádku doma, tak si budeme nejvíc přát, aby na žádnou operaci
už nemusela, a bude nás otravovat i kontrola v ambulanci.
Ovšem, měla-li by mít dál vážné zdravotní potíže, budeme rádi, když se bude smět léčit doma
a docházet jen na kontroly.
Já už se v nás lidech nevyznám :)
Žádné komentáře:
Okomentovat