Dělala jsem oběd, zatímco Elenka spala.
A najednou, jako bych ji slyšela.
"Už je vzhůru!" Křikla jsem na Zdeňka.
"Jo? Tak já za ní jdu," řekl, a pak se postavil za dveře jejího pokojíčku a začal chrochtat.
Chtěl ji asi pobavit.
Přidával na intenzitě, i na hlasitosti, dělal prase, a pomalu otvíral ty dveře...
"Ona spí!" Zavolal. "Teda spala!" Opravil se zklesle, protože mu došlo, že ji vzbudil.
Ta koukala.
Ale špatná jsem byla samozřejmě já! Ne on, že ji probudí chrochtáním,
ale já, že jsem měla pocit, že ji slyším...
*
O pocitech pro Vás chystám pojednání, snad už na zítra.
Mám teď plno starostí, chystáme se s Elenkou na chalupu - už nám to její kardiolog dovolil :)
***
Žádné komentáře:
Okomentovat