Zatemněno

O tom, jak můj muž nespal s hezkou paní, když mě střídal v nemocnici u naší Elenky, už víte.

A taky jsem zmínila, že ta lůžka pro rodiče jsou vedle sebe. Jenže když jsem tohle zmiňovala, tak jsem dělala tak trochu frajerku...

Já totiž, ještě před svým odjezdem domů, kladla té ženě na srdce, že si na noc bohužel bude muset odtáhnout lehátko k postýlce svého synka. A Zdeňkovi zas, ať on si ho hlavně neodtahuje, protože si na to ta ženská zvykne, a já se budu s tím gaučem dřít každý večer tam a ráno zpátky.

Protože ani já nemíním spát tak natěsno vedle ní.

Dopadlo to tak, že jsem vešla do pokoje, kde paní zrovna nebyla, a jen tak, mezi řečí, jsem se Zdeňka zeptala, kam si paní nakonec to lůžko odtáhla.

Nikam, prý.

"Výborně, takže ty?"

"Ne, my spali vedle sebe, nám to nevadilo," vysvětlil mi Zdeněk.

Majáček v mé hlavě se rozhoukal.

Vždyť jsem jí jasně řekla, že má spát támhle! Mezi postýlkama! Tak co to má znamenat?!

Dala jsem si dohromady informaci předešlou, tedy tu, že nespali, s tou, že leželi vedle sebe.

PŘÍŠERNÝ!

Neměla jsem slov. Byla jsem tak šokovaná, že Zdeněk si nevyslechl vůbec nic. A co taky, když jemu jsem nařídila NESTĚHOVAT SE...

Celá rozohněná jsem pohlédla na své lůžkoviny, přehozené přes to rozkládací křeslo.

Byl čas si rozestlat, jenže jsem nenašla peřinu.

"Nevíte, kde může bejt moje peřina?" Zeptala jsem se své sokyně.

"Tak to netušim, Zdeněk spal jenom pod dekou," uchichtla se a mnou jako by projelo sto nožů.

Ne, tisíc nožů. Milión nožů. Ostrých! I pár tupých...

Zkrátka se mi zatemnilo před očima.

A to doslova. Žena totiž právě zatáhla všechny žaluzie s tím, že její chlapeček už bude spinkat.

Bylo něco po šesté. Když jsem vybouchla...

"Tak tohle teda ne! Jestli jste si zvykla, že tu bude celý večer tma, tak v tom vám možná vyhověl můj muž, ale já ne, Elenka si nebude hrát po tmě!"

Koukla na mě a hbitě mě vystřídala u vypínače, kterým jsem právě rozsvítila. Aby zhasla.

Rozsvítila jsem znova. Ona zhasla.

Já rozsvítila. Ona zadoprdelovala a zhasla.

Já zadoprdelovala a rozsvítila.

"To jste se přijela hádat?!" Rozkřikla se, když zase zhasla.

"Jenom tu nehodlám bejt po tmě. (BLIK). Ale když už jsme u toho, tak mi dost vadí, že jste nespala odděleně, jak jsme se dohodly, ale vedle mýho muže!" Ukázala jsem jí svou čerstvou ránu.

"Jo tak o tohle vám jde...," ušklíbla se ironicky a začala se smát.

"Když jste taková žárlivka, tak tady nemáte manžela místo sebe nechávat!" Řekla mi pak a udělala novou tmu.

"Já nejsem žádná žárlivka, a proč bychom se nemohli střídat?! (Světlo!). Vy máte bejt taktní a spát v tý uličce, jak jste říkala!"

"To jste říkala vy! (Tma). Ale my se nakonec domluvili se Zdeňkem jinak," uvědomila mě - tisíce a tisíce nožů se i po tmě trefily...

"Prej jste spolu nespali!" Vyhrkla jsem vyčítavě a posvítila si na ni.

Koukala na mě. V očích otazníky. Jestli nakonec chápe správně, co mi teda vadí. Tápala.

Raději jsem svou námitku upřesnila: "Byli jste celou noc vzhůru!"

Rozhodila rukama, jako co má být, a s úlevou, že nejsem až takový blázen, zase zhasla. A dál už se jenom smála. Mně.

Nenáviděla jsem ji. Tak jsem znova rozsvítila.

V koupelně jsem si pak prohlížela její sexy noční košilku, co visela vedle té mé, kočičí, do které jsem se chystala nasoukat.

Desetiminutovému blikání udělaly přítrž až sestřičky - ji odstěhovaly na noc do prázdného pokoje vedle.

Prohlásila, že je to DIVADLO, a tím celé představení skončilo.

Volal Zdeněk, tak jsem mu o neshodě se svícením vyprávěla. Vynadal mi, že dělám Daně potíže. On jí prý tmu dovolil. Elenka si hrála v pruhu světla, co na ni dopadal z koupelny...

Tak potíže?! A já?!!!

Měl zakročit on a hned včera, a ne ji nechat zvyknout, že nemáme s ničím problém a její převýchovu pak nechat na mně. Na druhou stranu si nedovedu představit, že by tam spolu takhle blikali, jako my dvě.

A že by je sestřičky musely nakonec rozdělit.

Zdeněk by mi pak volal: Dana chtěla zhasnout, ale to by nesvědčilo Elence, neviděla by na hru, tak jsem se s ní přetahoval u vypínače...

To by bylo strašně mužné, musím říct. Stejně, jako kdyby po ní chtěl, aby si tu postel odtáhla dál od něj, jak jsem mu kladla na srdce. Ani jedno si v praxi neumím představit.

Takže se na něj nemůžu zlobit.

Zato on mi vyčítá tu žárlivou reakci, vyprávěl mi, že Dany muž, když ráno přijel na návštěvu a viděl dvě lehátka vedle sebe, podal hned Zdeňkovi ruku s tím, že si budou tykat, když se vyspal s jeho ženou. To je panečku nadhled!

Třeba bych ho taky měla, kdyby pořád nezhasínala...

***