Moje sestra má (zřejmě) úžasně romantického a bohatého ctitele.
Anebo je úžasně naivní.
Ona vede aukce. Je ta s tím kladívkem. Vždycky jednou v týdnu.
A vyprávěla mi, že si dávno všimla mladíka, který nevynechá tuhle akci ani jednou,
prý jen sedí v davu, nikdy nic nepřihodí a jen si ji prohlíží.
Ale když se střetnou pohledem, plaše se prý podívá stranou.
To jí připadalo roztomilé, proto si ho všimla.
Jenže nedávno se přihodilo, že ten mladík se ocitl v aukční síni úplně sám.
Přišel na dražbu jako jediný.
Zjevně ho tahle skutečnost zaskočila, jenže věděl, že sestra (objekt jeho
touhy zřejmě) už ho zahlédla, a tak zůstal sedět.
Ten den se dražila jediná věc. Byla to nemovitost za dva miliony.
A jelikož byl ten muž jediným zájemcem, který, jak se ukázalo, ani netušil,
co se bude dražit, což není obvyklé, (a což nahrává příběhu v sestry podání),
ona k němu neformálně přistoupila
a zeptala se ho, jestli mu má ten bejvák rovnou přiklepnout, když nemá,
kdo přihodit na ceně.
Předpokládala, že ten pán ví, o co přišel "bojovat", a že o byt má tudíž zájem.
"Jo on se draží byt jo?" Zeptal se on zaskočeně.
"Ano, snad jste kvůli tomu přišel, ne?"
"Jo, jasně..."
"Takže vám ho přiklepnu?"
"Eeeeh - tak jo, ano," odvětil on a bylo to.
Ještě měl poslední šanci vyložit karty a říct, že přišel kvůli ní. Ale on, posera, radši koupil ten byt!
Sestra symbolicky ťukla kladívkem a oznámila mu, že byt je jeho.
Mladík plaše poděkoval a odešel.
Podle všech indícií ze sestry vyprávění si totiž zakoupil něco, o co nestál - jen proto,
aby se před ní neztrapnil, jak podotkla.
Ale neoslnil ji tím, ona romantička není.
A jestli odhaduje situaci správně - třeba jo, třeba takoví blázni skutečně chodí světem,
tak jí zřejmě vůbec nedochází, že se tomu člověku
natolik líbí, že mu takováhle akce stojí za to.
Navíc je to prý hezký muž.
A ona jde klidně spát s dobrým pocitem, že se prodalo.
Jak se asi spí jemu? :)
Říká si, že to zase nevyšlo? Že měl jedinečnou příležitost něco udělat, když spolu byli sami,
ale on to nezvládl, JEN koupil ten byt, co mu nabídla, a šel.
V podstatě odešel s nepořízenou, pokud mu skutečně šlo o mou sestru :)
Aby bylo jasno, já neměla o ženské intuici své sestry pochyb, a když mi příběh vyprávěla,
užasla jsem. Jenže náš kamarád, "šťoural" a realista, se zasmál, a tím vnesl do příběhu
o muži, který se jen nechtěl ztrapnit, jisté pochybnosti.
Podíval se na věc z mužského pohledu. A hned do toho zamíchal chladné kalkuly ohledně
vyvolávací ceny bytu a jeho ceny tržní...
To je nuda. Pohled ženy je minimálně zajímavější.
Líbí se mi prostě ta věta, že si koupil byt, aby se netrapnil.
***
Žádné komentáře:
Okomentovat