Dneska Vám povím, co se stalo jedné mojí kamarádce... když se vrátila s dcerou z nemocnice domů...
To, že je pustí, se dověděly až pozdě odpoledne, a bylo to nečekané.
A jelikož její muž se vrací domů z práce na sedmou, rozhodla se, že mu tu novinu
nezavolá, a že na něj doma bafnou. Třeba ze skříně...
Když svůj záměr svěřila kamarádovi, protože ona má taky, jako já, nejlepšího kamaráda,
(shodou okolností je to ten samý člověk:)),
dočkala se výstražného varování. Prý rozehrává klasický scénář...
Ale ona přesto trvala na svém.
Domů přijely v šest a ona měla co dělat, aby za tu hodinu stihla všechno vybalit,
a uklidit tak, aby příchozí nic nepoznal. Ten bude koukat...
Jenže koukala ona. Tedy ony.
Nejdřív viděly jen tmu, to když v těch sedm zhasly.
Jenže brzy pochopily, že táta má asi zpoždění.
Šla mu volat. Nezvedal to.
Tak bylo po všem. Rozsvítilo se a čekalo.
Přesto byly dál smluvené, že jakmile by zaslechly klíč v zámku, hned zalezou...
V osm volal sám. Ona řekla: Tak co je s tebou, že nebereš telefon?
On na to: Vždyť víš, že vždycky volám, až když se osprchuju a vybalim si...
Ona - zkoprnělá: Takže jsi doma?
On: No jasně.
Ona v šoku mlčela.
On: A co vy?
Ona dál mlčela, nemohla to vstřebat.
On: Povídám, a co vy!
Ona: No... My jsme taky doma.
On překvapeně: Co že? Jak to?
Nato ona zavěsila, protože to neustála.
Volal jí zpátky, ale nevzala mu to. Jen si pak četla zprávu, jak ho ta lež mrzí,
že šel do hospody a nechtěl jí o tom říkat, aby ji nedráždil, když na návštěvu do nemocnice
po práci nepřijel, ale do hospody mohl...
Snad by to i pochopila, kdyby ovšem nepřijel domů až v jedenáct.
Sypal si popel na hlavu, že to posral, a že ví, že měl přijet aspoň hned,
ale stejně prý jsem už - tedy ONA - byla naštvaná, tak to aspoň dopil
a dvakrát domů nespěchal.
Mno. Tohle udělat můj muž, tak se strašně naseru.
Ona je ale jiná, nakonec se tomu zasmála, a ještě spolu situaci rozehrávali,
jako že si ho mohla při tom telefonátu daleko víc povodit.
"Jsi doma jo? Tak to jsi ve skříni nebo kde? Elenko, táta se nám tady někde schoval, pojďme ho najít!"
(Mají taky Elenku...)
Nebo: "To sis asi spletl byt ne?"
"A u koho doma jsi?"
Samozřejmě visí ve vzduchu otázka, jestli nebyla lež i ta hospoda.
Ale ona naštěstí, pro všechny ty starosti kolem dcery, nemá energii pátrat hlouběji.
To já bych bejvala pátrala.
A kdo pátrá, ten zpravidla cosi vypátrá.
A pak se to musí nějak řešit a vyřešit a rozlousknout... A třeba to i skončit...
Kdepak, to je rozumná holka, že do toho nešla.
Akorát se z toho rozhodla vypsat na svém blogu. Ona má totiž taky blog.
Ten náš společný nejlepší kamarád jí sice radil, aby tohle snad ani nepsala,
a jestli to musí bejt, tak aspoň jako příběh kamarádky...
To by mě nenapadlo. Zkusím to příště taky tak, když bude něco ožehavýho.
Kamarádka může totiž zažít úplně cokoliv :)
***
Žádné komentáře:
Okomentovat