Život

Psal mi Péťa.

Rád BICH tě viděl.

Mám prý přijet do Varů...

V kontextu s mým předchozím článkem o sestře Zuzance a jejím báječném

světě plném ctitelů a zlomených srdcí, vypadám jako úplný looser.

Devítiletý, chromý kluk se mnou chce vyrazit na procházku.

Není to romantika?

Dřív by mě to rozesmálo. V dobách, kdy se můj svět točil jenom pro mě.

Ale dneska v jeho přátelství vnímám úplně jiný rozměr.

Život je daleko hlubší, než jsem si uměla představit.

Péťovi jsem napsala, že si na jaře uděláme výlet do Varů

a vyvezeme ho na tom jeho křesle na parádní procházku.

Protože život je taky daleko jednodušší, než BICH dřív dokázala pochopit.

***