Mám potíž s kytkama. S těma domácíma. Vůbec mi nejdou.
Někdy v říjnu jsem si pořídila takový malý smrček. Normálně v květináči,
krásnej, voňavej. A že si ho na Vánoce ozdobím a bude s námi každý rok.
Abychom jako šetřili přírodu - je to teď takový trend, ale já k tomu došla sama!
Ten den, co jsem si ho přivezla, jsem ho zapomněla u našich, tak tam až do Vánoc zůstal,
maminka ho dala ven, a on jí hezky držel, pořád stejně zelený a voňavý.
Pak jsem si ho vzala k sobě.
Postavila jsem ho do obýváku a sem tam zalila, no a pochopitelně ozdobila.
Jak říkám, je docela malinký, podle pater větví zřejmě tříletý, tak nám ještě letos
jako hlavní vánoční strom neposloužil - když nepočítám tu vůni, která tomu našemu
umělýmu chyběla.
Když bylo po všem, tak jsem ho odstrojila, no a pak to začalo.
Opadával. Čím dál víc. Tak jsem ho dala za okno, ale nezměnilo se to.
Přes den ven, na noc domů - pořád stejný, jehličí padalo.
Zalívala jsem víc, míň, ale on začal dokonce žloutnout.
Teď je za oknem a čekám, jestli se nakonec zmátoří, anebo z těch našich
let budoucích nebude nic.
Naši mají takový velký sklep, který je zpoloviny zaplněný hračkami po Elence,
ze kterých už vyrostla. A ona tam teď moc ráda chodí a znovu je objevuje.
Na některé kouká, jako by je v životě neviděla, a na jiné ukazuje se slovy:
Jé, tohle máme!
To je ono, Elenko...
Nezřídka se pak stává, že si to zas odtahá nahoru a ještě znovu používá.
No a jak tam tak Elenka vždycky vybírá - jako by se ocitla v hračkářství,
já si všimla kytky, kterou tam maminka má.
Je to taková klasická pokojovka, jenže kořeny má v kýbli s vodou a je tam věčně po tmě.
Přesto jí pučí nové lupeny a je krásně zelená. Prostě se jí evidentně daří.
Koukala jsem na to, a napadlo mě, že tohle bych si tak mohla dovolit já...
Vyndat smrček z květináče, dát ho do misky s vodou a do tmy.
To bych se pak nedivila, že zašel. Příčina by byla jasná.
Ale takhle? Člověk to piplá, stará se, dokonce ho chlácholí, aby tu péči přežil,
a on ne.
Tuhle, je to asi dva týdny, přivezla máma Elence taky nějakou pokojovku.
Samej bílej kvítek, taková bohatá a voňavá, pěkná byla...
Prý jarní kytka, co se pak, až bude venku líp, dá normálně přesadit do zahrádky.
Myslíte, že ji ještě máme?
Normálně zvadla, květy jsou vyschlý. A to ji poctivě zalévám a světla má taky dost.
Nechápu.
Jednou, to už je mnoho let, jsem si domů pořídila takový bonzai.
Tlustý kmen, větvičky a zelené listy - klasický miniaturní strom.
Po pár týdnech začal neprospívat.
Svěřila jsem ho tehdy do péče mamince, s tím, že ho má když tak vyhodit.
A ona ho má do dnes.
A ještě zmohutněl, ještě víc zezelenal, víc se rozvětvil...
A to si ho nijak nevšímá.
Myslím, jako že ho nestřihá.
Já ho střihala, totiž.
Udělala jsem mu, během toho krátkého společného živobytí, hned několik
fešáckých účesů.
Ale asi se mu to nelíbilo.
No a dneska bych ho ráda měla zase doma, když mi ho maminka tak
vypiplala. Jenže se jí o něj ostýchám říct...
Mají ho už léta. A má u nich své místo. Kde se mu daří...
Je mi jasné, že bych jí ho po chvíli zas vracela k rehabilitaci.
A tak pořád dumám, čím to je, že se u mě rostlinám nedaří.
A to dokonce ani těm akvarijním.
Ale v tomhle případě to můžu hodit na rybky - špatně se staraj.
U mě se daří leda kytkám sušeným. Třeba taková levandule, kterou mě rok co rok
zásobuje babička, ta visí pořád ve stejném stavu nad kuchyňskou linkou a nic jí nechybí.
Možná vůně, ta slábne. Ale barva zůstala, pořád vypadá, jako čerstvě sušená.
A taky čtyřlístkům v knihách, se u mě daří.
Jsou tam furt. A přesně na stránkách, kam jsem je vkládala.
Jo, na suchý je spoleh.
Urvat to včas, dokud to je pěkný, a nechat to tak. Na vždy.
A pak se k tomu vracet a vzpomínat, jak to bylo fajn odpoledne, když jsem to tehdy trhala...
Je to jako s těmi Elenky starými hračkami.
Plno jich rozbila, takže se musely vyhodit.
Ty už v tom sklepě nenajde.
Kdybychom jí je sebrali včas, tak jich teď mohl být ten sklep úplně plný a mohla by
je znovu objevovat. A nějaké další dítko, co se v naší rodině teprv narodí, taky.
Bylo by jich tolik, že by se tam už nevešel ani ten kýbl s maminky podivně pěstovanou kytkou.
Ale ona by jí jistě šla i jinde.
Podle mě, i kdyby ji hodila prostě na zahradu do sněhu, tak by tam snad vykvetla.
A to nekvete.
***
Žádné komentáře:
Okomentovat