Bláznění

Měla jsem takový stav, kdy jsem se domnívala, že mi nadobro přeskočilo.

Na dnešek jsem téměř nespala, protože mě bylo potřeba v obchodě od sedmi ráno,

přičemž se mi podařilo usnout až ve dvě a každou chvíli jsem cítila, že jsem vzhůru.

Přesto to ráno nějak šlo, únavu jsem si nepřipouštěla, zdálo se, že to do večera nějak dám...

Jenže pak to přišlo. Umývám mikrovlnku, kde jsem si předtím neohrabaně hřála oběd,

a najednou... Jako bych prožila sen za bdělého stavu. Do mé mysli se vloudilo něco, co jsem považovala

za skutečnou realitu, ačkoliv mi docházelo, že se mi to zřejmě nějak pomíchalo s nočním snem, snad...

Celá rozrušená jsem běžela za Kiki k pokladně a oznámila jsem jí, že jsem se asi zbláznila.

Rozbrečela jsem se a přála jsem si hned odvézt domů.

Kiki zavolala mamince, zatímco má dezorientace se zvolna rozpouštěla.

A pak Kiki napadlo, že jsem měla mikrospánek.

Muselo to být ve stoje a s otevřenýma očima. A jen chviličku, ačkoliv jsem měla sen.

Strašně jsem si přála, aby to bylo skutečně tak.

Mikrospánek beru, přestože mě pořádně vyděsil.

Vždycky jsem se domnívala, že mikrospánku musí jít člověk naproti. Třeba že si drobátko povolí

a zavře na okamžik vědomě oči...

Stejně pro mě maminka přijela a dopravila mě do bezpečí mé postele.

Kristýnce jsem na rozloučení řekla, že kdybych nakonec skončila v kleci na psychiatrii,

tak ať mě navštěvujou. Protože cítím, že je mi hůř, než bylo.

Po pár hodinách spánku jsem se vzbudila do prázdnoty, do temnoty, kde nic není pro mě,

nic mě nebaví, neláká, nic nemá smysl. Snad ani vstát, kdyby se mi nechtělo na záchod.

Tak ještě si dojdu, ještě nemám pocit, že je jedno, jestli si močím pod sebe nebo kam...

Zřejmě si nechám napsat prášky, kterým se tak bráním. Neumím si sice představit jejich

pozitivní účinek - asi nebudu najednou v pohodě a hurá dál, ale snad aspoň nebude hůř.

Ta psychika mě děsí. Zjišťuju, jak málo se člověk zná a jak málo si někdy může sám pomoct.

Sny jsou špatný a realita ještě horší. Á, už jsem u hororu. A to jsem Vás chtěla ušetřit...

Ale jestli jsem měla sen ve stoje a s otevřenýma očima, a pak řvala, že jsem se zbláznila,

protože jsem prožila dezorientaci, tak v tom trochu toho komična snad je, ne?

Moc ne, já vim. Tak snad bude líp.

Maminka mi radila, ať se z toho vypíšu. Prej i kdybych měla psát nesmysly a každou větu

bez kontextu k předešlé.

To si ale nechávám v záloze. Až Vám tu něco takovýho přistane, pak si myslete, že jsem dala na tu radu.

Bude to tak lepší pro nás všechny :)

***