Chybí mi - ještě stále - ta pravá chuť do psaní, stejně jako náměty.
Myslím, že to spolu souvisí.
To se zas Kiki rozčilovala, že středa je za dveřma a já na Vás furt s nedělí.
Dávno každej ví, co jsme dělaly v neděli!
Napiš, co jsme dělaly dneska!
A co jsme dělaly, Kiki?
No tancovaly gangnam style!
Jo. Jasně. Už to běžim sepsat...
Abych Vám to vysvětlila, my skutečně tančily. V obchodě, když nechodili lidi.
A jedenkrát, i když přišli a my si nevšimly.
Já mám někdy pocit, že jsem uplynulá léta strávila v nějaké kobce hluboko pod
zemí, když až teď objevuju záležitosti, které k mému údivu každý dávno zná.
Aspoň pokud jde o mé sourozence.
Takhle jsem nedávno zjistila pár nových pojmů ohledně kavárenského povalečství,
kterému se co týden oddávají obě mé sestry - ty pojmy se týkaly především názvů
nejrůznějších drinků a podniků, co je zná každej!
A dneska, jak se tančí gangnam stajl...
Bylo to tak, že jsem náhodou našla na zpravodajském serveru odkaz
na jakéhosi zpěváka, co si říká PSY.
(Jistěže Vy dávno víte, o koho jde. Když to věděl i náš táta...)
Když se Kiki vrátila ze své letištní toulky, během které si prohlíží nabídku ostatních krámů,
povídám jí, že jsem objevila takovej legrační taneček...
A zkusila jsem jí ho přehrát.
Jako že osobně...
Nejdřív na mě kulila oči (s podtextem "až teď?") a pak se přidala. Znala to.
A když jí do toho zavolal táta,
sdělila mu hned tuhle důležitou novinku:
Jana neznala toho tanečníka PSAJ!!!
Toho Korejce? Reagoval on a já zůstala zírat, protože by mě ani nenapadlo,
že jsem až takhle pozadu.
Mezitím mi přišla na skype zpráva od bráchy Toma:
To znám...
Psala jsem mu totiž v tom nadšení, když jsem to neměla rychle komu sdělit,
aby na to mrknul, že je to bezva. On je v té Anglii a maminka říkala, že se často
během dne nudí - tak mě napadlo, že by si třeba zatančil...
Jenže ho to z lenošky nezvedlo.
Zato my s Kiki přešlapovaly, hop sem a hop tam a den nám tak krásně utekl... :)
Tak jsem Vám o tom nakonec vážně napsala... Ach jo!
Nic, skončily jsme u toho, že mi Kiki radí, ať napíšu o tomhle...
Jenže já fakt nechtěla, tak mi poradila psát o klukách.
Ona mi totiž ukazovala kluka, co se jí líbí. Ne tak, že by to ohrozilo její vztah,
prostě jenom líbí. Nebyl špatnej, ale já jí ukázala hezčího. Pracuje o tři krámy dál.
Trochu jsme se rafly, která má lepší vkus, protože ten její je tetovanej a můj takovej
něžnej, až nakonec řekla, ať napíšu třeba o něm.
Blbost, samozřejmě.
Ovšem na druhý pohled ne tak docela. On mi totiž někoho připomíná.
Mou dávnou platonickou lásku.
Otázka je, kde je mu dneska konec - a jestli vůbec zná gangnam style.
A tak si to ještě rozmyslím, no a zítra se uvidí - jestli mé "zpátky do minulosti" vyřeší tu prekérku s mou spisovatelskou strnulostí. Jestli by pro mě teď spíš nebylo to hopsání...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat