Dlouho jsem to chtěla udělat.
Máme v krámu takový nádherný korále, dlouhý, bohatý,
plno drobných blýskavých korálků v několika řadách...
Už když se v lednu zásoboval obchod těmihle letními
cinkrlátky, napadlo mě, že by udělaly skvělou fotku...
Mít je na nahém těle - zakryly by prsa a bylo by to dokonalý.
Pro tu fotku tedy.
Vyprávěla jsem i Kiki svou vizi, k jakým účelům byly tyhle
korále stvořeny. Aspoň podle mě - estéta :)
Povídala, ať si je koupim. Jenže jsou moc drahý.
Přesto se dobře prodávaly, až nám v krámu zbyly jediný...
"Brzy nebudou, máš po fotce...," zkoušela mě nedávno Kiki zas,
jestli si na ně přece jenom třeba neušetřim.
Já se ale pod vlivem toho posledního kusu a hrozby, že kdykoliv
můžou z toho stojánku zmizet, vybičovala a -
zalezla s nimi a mobilem do kabinky...
Před zavíračkou, když kolegyně odešla a nikde nikdo.
S mobilem kvůli fotce.
Zatáhla jsem za sebou závěs, vysoukala ruce z rukávů svých šatů,
stáhla si vršek k pupíku, odhodila podprsenku a těmi řetězy blyštivých
korálků překryla ňadra. Aby z nich nebylo vidět vůbec nic!
Studilo to... Ale nakonec se mi
povedlo přichystat svou nazdobenou hruď k focení.
Vezmu telefon, nastavím foťák, a nic. Několikrát jsem to zkusila a bez
reakce. Proč mi zrovna teď nefunguje?!
"Zdrastvujťa!" Ozvalo se od vchodu.
To snad ne!
Měla jsem to skutečně pořešený, odlétalo jediné letadlo a to z úplně jiné části letiště,
tudíž nechápu, co tady dělá ten Rus!
Zavolala jsem na něj pozdrav a snažila se rychle dát do pořádku...
Než by řekl švec, byla jsem úslužně u něj. Oblečená do šatů, ne do korálů.
Ty jsem třímala v rukou.
Sdělil mi, že shání dárek pro svou matku.
Ano, nabídla jsem mu je.
Ale nevzal je.
Asi si ji v tom nedovedl představit...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat