Kiki projížděla okolo dětského hřiště, kam jsme brávali Elenku,
a zahlédla tam holčičku, která jí byla hodně podobná.
Na první pohled z auta úplně stejná, protože měla stejné tričko.
Kdybych řekla já, že měla stejné tričko, tak ho měla jenom podobné,
ale když to řekne Kiki, tak to bylo prostě to tričko, jaké nosila Elenka.
Tak u toho hřiště Kiki zaparkovala a šla holčičku pozorovat...
To bych tak tipovala od sebe, že budu viset na zábradlí dětských
hřišť, dokud mě někdo nesundá :)
Kiki tam stála, ruce propletený v plotě a bulela, protože ji dohnaly
vzpomínky.
A pak se rozhodla, že si pořídí miminko.
Je jí jednadvacet, a tak nad jejím nápadem zbytek rodiny kroutí hlavu.
Maminka se dokonce domnívá, že jakmile by Kiki měla miminko dřív, než já,
tak by hrozilo, že jí ho seberu. Obzvlášť, když bude jakkoliv podobné Elence.
Třeba když mu dá její tričko...
Na druhou stranu, pro mě by bylo bezpečnější, sebrat dítě své sestře, než někde na hřišti.
Předpokládám totiž, že by se jí hodně brzy zastesklo po nočním životě, na který je zvyklá,
a tak by na mě třeba ani nežalovala...
Jenže já bych prý měla mít dítě své.
Genetička z Jihlavy, kde jsem byla na již druhém vyšetření, mi bez obalu sdělila,
že minule jsem vypadala líp.
Vysvětlila jsem jí, že se mi daří každý den jinak, že zažívám propady.
"Vy byste potřebovala otěhotnět a mít zdravý dítě!" Soudila.
"Počkejte si na výsledky a přes léto se o to miminko pokuste," pokračovala.
"To je taková babská rada, víte. Tak nás to učila stará profesorka Jiřičková,
že se má otěhotnět v létě!"
Jenže Zdeněk o tom zatím nechce ani slyšet. Prý je brzy. Prý se necítí.
Rád by věřil všem těm našim znamením, které se nám dějí téměř denně,
a kterými ho krmím prakticky místo snídaní...
Moje maminka je na tom s tím přesvědčením podobně.
Na dnešek se jí zdál sen.
Prý viděla krásného motýla, anebo dva, přičemž tam šlo jen o jednoho
z nich. Jednalo o nějakého "motýla štěstí", ačkoliv takové spojení
nikdy neslyšela.
Když se ráno probudila, nechápala, kde to vzala.
Motýl štěstí.
Když byla později na internetu, zkusila přesně totéž zadat do vyhledávače.
Motýl ve snu znamená štěstí, vyjelo tam.
Podivila se té náhodě a klikla znovu.
Znovuzrození, bylo psáno pod symbolem motýla.
Pořád, ze všech stran, se na nás valí takové nepatrné symboly, které
nám dodávají naději a sílu. Nám, kteří je vnímáme a věříme, že se nedějí
jen tak.
Cestou z té Jihlavy, kde jsem byla s mámou a s Kiki, nám v autě zase maminka
začala naplno pochybovat. Že už se Elenka nevrátí, že je to definitivní, že se asi zblázní...
A kdesi cosi.
A já s Kiki, obě už prakticky přesvědčené, jsme jí zase připomínaly, co všechno
se nám stalo a děje, když najednou nás předjelo auto, které za sebou táhlo dudlík.
Normálně byl za špagát přivázaný k podvozku a za autem plápolal ve větru.
A byl růžovej.
Všechno se dá vysvětlit rozumem, já to beru.
Netvrdím, že tam to auto poslala Elenka. Nebo že tam ten dudlík snad dokonce přivázala.
Jenom mi nemůže uniknout, že pokaždé se tyhle podivné události vážou na nějaké
naše konkrétní rozpoložení, anebo rozpravu.
Tudíž se zdají být bezprostřední odpovědí na naše otázky, pochyby, obavy...
Netvrdím tedy, že něco nějak je. Ale že něco je.
Celou cestu jsme mluvily o všem možném, projet okolo auto s dudlíkem jindy,
nenapadne nás, že to souvisí s Elenkou.
Jenže ono projelo zrovna ve chvíli, kdy jsme mamince tvrdily, že se k nám znovu
narodí, že tomu věříme a ona má věřit taky...
Náš kamarád Martin se zarputile snaží najít vysvětlení pro všechno.
Zkouším ho, snáším mu příběhy odevšud, kde k nim přicházím
a on je objasňuje, jako šerlok Holms.
K výše popsané historce s dudlíkem by jistě řekl:
Někdo si ozdobil zadní nárazník svým amuletem... (Někdo, kdo věřil ve štěstí
od dudlíku! Pozn.J., k níž by ovšem M. řekl: Stejnej blázen, jako vy...).
A to, že nám tím svým amuletem máchal před očima právě v tu určitou chvíli?
Vždycky by to bylo v nějakou určitou chvíli... Řekl by.
Úplně ho slyším.
Náhody, všechno shody náhod. Podle něj.
Jenom mi někdy připadá, že kolikrát ty pokusy o rozumové
vysvětlení všech událostí, zní krkolomněji, než přiznat jim tajemný podtext.
*
I na tohle téma si můžeme společně popovídat...
Jak jsem už předeslala, zvu Vás ke společnému setkání
přátel nemocných dětí a čtenářů niternice,
a to v pátek 24.5. od 20hodin v centru Prahy.
Odkaz s adresou podniku zde:
***
Žádné komentáře:
Okomentovat