Tak o čem si dneska povíme? Třeba o tom, jaký mám průser? :)
Podle interní statistiky 13 lidí četlo Zakázané lískáče, které jsem v noci radši očesala...
Když mi Zdeněk ve čtyři ráno začal vyprávět, kolik jeho kolegů čte můj blog.
Uznávám, že obsah byl vůči němu netaktní a tímto se Zdeněčkovi veřejně omlouvám.
Snad je to skutečně těmi prášky, že mi leccos nějak uniká, pravdou ale je, že je to čím
dál těžší, dostát podtextu názvu blogu a psát skutečně niterní záznamy.
Začínám být omezená z více stran - nejen zevnitř :)
Setkávám se jak s chválou, že se bavíte, tak i s některými výhradami od svých blízkých.
Je nutné je respektovat, což mě ale zároveň brzdí.
Nejvíc mě ovšem brzdí skutečnost, že se jaksi rozrostla má "čtenářská základna"
a čtou si přátelé, či kolegové Zdeňka, lidi z okruhu mých sester, lidi z chalupy...
(Moniko, jistě chápete, že i pochválený článek - za což děkuji, prostě musel zmizet :)
Měl-li zde vůbec být...).
Tak nevím, co pro Vás vymyslím za témata napříště.
Možná se pokusím zjistit, co je nového u mé kamarádky...
Přeji Vám krásný den a děkuju, že Vás mám!
***
Žádné komentáře:
Okomentovat