Můj milý deníčku.
Promiň, že jsem si Tě na několik dní odložila, ale nestíhala jsem.
Událo se toho tolik!!!
Nejdřív Ti budu vyprávět, jak jsme jeli do Itálie...
Jelikož je Kiki šéfová toho obchodu, kde spolu pracujem, musí jezdit pravidelně
do Itálie, aby vybrala, co mají poslat příští sezónu.
Jezdím tam s ní, když můžu. I když nechci. Stačí, že můžu.
Ale už podruhé jsem nelitovala.
Nebavilo mě to vybírání, zato mě moc bavilo toulání po Veroně, kam nás pak táta vzal na výlet.
Vím, že nejsi idiot, a tak Tě nemusím poučovat o tom, co se Ti má vybavit, když slyšíš
název tohohle města.
Mně se to nevybavilo. Ale nikdo to nezjistil.
A teď Ti povím, jak probíhají ty objednávky.
Zavedou Tě do takové velké místnosti (Tebe teda ne, jenom člověka, který prodává jejich módu),
a tam Tě překvapí (Tebe ne, ale toho člověka, co prodává jejich módu), kolik zase vymysleli novýho oblečení.
A jak nehezkýho... Kolikrát jen mě napadlo, jakou jim muselo dát práci, aby to skutečně nebylo
ani trochu pěkný.
Ale nechci jim křivdit, na většinu kousků se dalo dívat.
Ty víš, že já nejsem v módě zběhlá. A tak soudím jen od oka. Ono si to totiž všechno najde své
šťastné nositelky, protože jak dávno oba víme, tady vůbec nejde o vkus...
Kiki nedávno řekla, že se chystá vyházet všechno ze skříně, jelikož chce nosit už jenom MaxMaru,
Dior, anebo Pradu.
Když viděla, co si tady zapisuju, tak mě opravila výkřikem: Pradu NE!
Ale zpátky k objednávkám.
Jsou tam tři dámy, Italky, které to s člověkem řeší.
Společně se prochází mezi štendry ověšenými ramínky a vybírá se.
Potíž je v tom, že cokoliv se nám nelíbilo a objednat jsme si tudíž nepřály,
byl to problém. Zmíněné Italky si totiž takové jednání (rozuměj odmítnutí), berou osobně.
Takže nestačilo říct NE.
Bylo nutno to vysvětlit.
Asi tak, jako já žádám vysvětlení po zákaznicích, které vyzkouší hromadu sukní, triček
a šatů, co se jim strašně líbí, přesto je nekoupí.
"WHY???" Zaznívalo tedy často během naší procházky mezi budoucí kolekcí.
Jednalo se konkrétně o kolekci podzim 2014.
Ano, už je na světě...
Nedělej si z toho nic, že to nechápeš. Já taky ne.
Takže jsem si tam připadala jako Alenka v říši divů.
I když za ten rok, co módu prodávám, už jsem se přestala divit úplně všemu.
Ale tomu, že nechápou, proč se nám nelíbí hnusná věc, se divím stále.
Ono ale nejde jen o nás.
Musíme na ty věci nahlížet okem zákaznic!
A to, jak uznáš, je pro mě skutečně oříšek.
Je daná nějaká celková částka, za kterou provedeme nákup.
A na nás je, se do té částky vejít, objednat toho dostatek, navíc v patřičném rozmezí velikostí.
A to je i tak trochu psychologie!
Tak třeba vytahaný svetr, po kterém by člověk pohodlně dojel zpátky do Prahy, natáhl-li by se
z Verony tím směrem, si asi nekoupí žena twigi.
Takže budeme brát logicky větší rozměry.
Kdežto upnuté sáčko do pasu, si sotva pořídí robustní dáma.
Jenže ani tahle pravidla neplatí bezvýhradně.
Loni Kiki myslela, jak se jim (Ruskám) bude líbit óvčina, navíc růžová, a velký úspěch neměla.
Zato ten kilometrový svetr byl pryč hned.
Možná za to mohl ten vyšitý pes.
Takže napříště bylo jasné, že zvířátka brát...
Pokud se nám podaří zplodit pádný argumet, proč něco NE, máme vyhráno.
Kiki, než se jim naučila říkat NE, vozila si domů plno neprodejných nesmyslů.
Troufám si říct, že tohle "rebelství" jsem ji naučila já.
Bez okolků jim řeknu, že to neni hezký.
VAJ?!?!?! Probodnou mě černýma očima, ale já s klidem odpovím, že to by nám měli prozradit ony.
Odpovím to s klidem, protože Česky...
Ten argument nechávám na Kiki. Ona je taktik a diplomat.
"Protože naše zákaznice nenosí falešnou kůži," řekne jim třeba.
A ony pokrčí bradu a zklapnou. A já ji uznale poplácám po ramenou.
Taky statistika je nám nápomocna.
Víme, my i ony, co se jak prodávalo loni - kilometrový svetr tudíž berem, ať se nám jeví jakýkoliv.
Během celého vybírání, a následně také při diktování rozměrů, do mě Kiki průběžně,
někdy i preventivně, kopala.
"Tvař se mile!"
"Buď sympatická!"
"Nedělej ty ksichty!"
"Chovej se profesionálně!"
V jednu chvíli ale neustála mou poznámku a normálně se rozchechtala.
Což musela vzápětí pochopitelně vysvětlit.
"Kurva, co je zase tohle?" Neskrývala jsem pohoršení nad ohavným overalem.
Ženy na mě pohlédly, a vzápětí na Kiki. To aby překládala.
Kiki ale diplomaticky řekla, že říkám ošklivá slova.
V tu ránu jsem se svým názorem zůstala sama, ona dezertovala na stranu nepřítele...
Když jsem těch přetvářek a vůbec veškeré módy měla právě dost, přijel pro nás táta
s Danem. Stejně bylo hotovo, už se jenom konverzovalo a lichotilo...
Kristýnce, mně ne. Já si to zabila.
Konečně se jelo do nákupního centra, kde mě to naopak bavilo moc.
Totiž jídlo. Miluju dívat se, co kde mají jinýho, než my.
Měli krabici s mořskými plody. Za necelé dvě stovky!
A taky plno špaget a sýrů a jogurtů, co neznám...
A když jsme pak procházeli centrem Verony, potkala jsem i pár přeludů.
Jsou všude kolem nás.
Jako Vánoce...
***
***
Žádné komentáře:
Okomentovat