Hvězdičky

"Ráno před prací se zastav ve skladu pro kalhoty s hvězdičkama."

"Dyť jsem je dovezla dneska!"

"Ale ne všechny, ještě ti daj zbytek."

"Tak se pro ně stav ty po práci, ne..."

"Víš, jaká je mlha? Já nebudu riskovat kvůli tomu, že ty potřebuješ přivézt kalhoty!"

Někdy skutečně nemám pro svou šéfovou slov. Její úkoly mě mnohdy šokují, ale musím přiznat, že i baví.

Hlavně jejich zadání...

"Dojdi mi koupit nabíječku do Vodafonu!"

"Proč si tam nezajdeš sama?

"Protože mě tam minule prodavači balili a já na to nejsem zvědavá," vyslala mě z krámu.

Došla jsem do prodejny, řekla o nabíječku, zaplatila, a než jsem odešla, říká mi jeden z prodavačů:

"Měla byste chvíli?"

Zpozorněla jsem. "Ano?"

"Rád bych vám přednesl, co Vodafon nově nabízí...," uculil se a vytahoval zpod pultu nějaké desky.

Prezentaci jsem odmítla a vrátila se za Kiki.

"Tak co, taky tě balili?"

"Ptali se, jestli mám čas..."

"Přesně!"

"Aby mi nabídli služby Vodafonu... Ale to si neberu osobně, narozdíl od tebe...", vysvětlila jsem jí a ona se začala smát.

Kiki totiž nesnáší pozornost mužů.

Přišla s tím, že měla sraz s Martinem před restaurací, a než se ho dočkala, ulpělo na ní několik mlsných pohledů.

A to i když koukala do země!

Někdy kvůli své (nepochopitelné) fóbii vysílá, namísto sebe, mě.

Ne proto, že by se domnívala, že jsem šedá myš, o kterou nikdo pohledem nezavadí...

Tuhle mě při práci napomenula: "Nekoketuj mi tady a kóduj!"

Přitom jsem jen odpověděla na pozdrav prodavači od vedle, který šel kolem.

I ten Kiki údajně balí. Je jí to velmi nepříjemné.

On třeba přijde a začne si s ní povídat, jak jdou kšefty a tak.

Jednou se jí dokonce přiznal, že na dovolené létá sám.

No snad si nemyslí, že bude létat s nim!

I její průpovídky si dám líbit. Třeba, když mi z ničeho nic prozradí, že Dan si myslí, že umí předpovídat

budoucnost.

Kouknu na ni, oči plné otazníků, a ona mi vysvětlí, že se mu někdy zdají sny, co se stávají skutečností..

Aspoň jejich části.

Třeba, že Kiki zase přijde v něčem novém, anebo že k snídani budou zase vajíčka...

Teď kecám. Ona mi říkala příklady těch předtuch, ale já to prostě zapomněla.

Což mi připomíná, že už skoro nezapomínám!

Výrazně se mi zlepšila paměť. Sama si toho všímám. Ani mi to nikdo nemusí říkat.

Jestli si toho tedy vůbec mí blízcí všimli!

Přesto, co jsem to tehdy zapomněla na té střeše auta, už si asi nevzpomenu...

Takže to jednou pro vždy pouštím z hlavy.

Kde už to stejně neni.

Předpokládám, že se dnes v noci vzbudím a vykřiknu, o co šlo.

Mohlo by to fungovat jako plánované otěhotnění...

Víte přece, jak když ženská někdy moc moc chce, tak prostě nepočne. Až když se na to vykašle,

je to hned.

Tak mi to třeba teď naběhne. Úplně spontánně.

A řeknu si - taková blbost a já se tím zabývám půl roku?!

To i Zdeněk mě překvapil, čím se zabývá.

Chcípla nám zase po delším čase rybička.

Plavala břichem nahoru na hladině a já už neměla čas ji vyndat.

Tak se toho ujal Zdeněk a pak mi povídá: "Mě by dycky strašně zajímalo, co se tam stalo."

Zbystřila jsem.

"Jestli se porvaly nebo něco chytla..."

Jelikož ta voda už mírně zapáchá, tak si myslím, že nepřežila mou péči.

Tu jsem chtěla věnovat jedné velmi obézní anglické dámě, která přišla k nám do krámu,

aby zjistila, zda na ni budeme něco mít.

Cokoliv!

Stála před Kiki a čekala na verdikt.

Já ze skladu volám: "Tak co jí zkusíme?"

A Kiki mi odpovídá: "Nic!"

"A co ten kilometrovej svetr?"

Ale Kiki už se s paní loučila. A hned nato se na mě otočila a pravila: "Jani. Pani smrdí jako kráva. Takže jí fakt nebudeme nic marně zkoušet..."

Zato jsme si pak zkoušely my.

Kalhoty s hvězdičkama.

Protože hvězdičky jsou teď moderní.

A jako prodavačky musíme bezpodmínečně vědět, jak ty kalhoty sedí!

A i když Kiki nejvíc zajímají stars z bulváru a mě ty blikající nad námi, (a tyhle kalhoty nesedí ani jedný z nás),

tak mě to s ní prostě baví...

"Ty tvoje odličovací ubrousky nemaj úplně hebkej povrch."

"Mně to právě vyhovuje."

"Mně ne, kupuj si jiný!"

***