Aktualizovano o foto!
Je to asi měsíc, co jsem Vám psala o cestě na Floridu.
Čas našeho odletu je tady, a tak mě na nějaký ten pátek omluvte,
přivezu Vám zápisky z daleka :)
Během balení jsem si posteskla Kiki, že se mi do toho kufříku od nich,
protože můj je prý pro ostudu, nevejde všechno.
Kiki mi obratem volala s tím, že to tam prostě buď nějak narvu, anebo
si toho vezmu holt míň.
Pod pohrůžkou překročení povolené váhy kufru, jsem se uskromnila.
Přijela jsem k našim, odkud se jelo na letiště a Dan začal odnášet zavazadla do auta.
"Čí je tahle kráva?" Prohnul se v zádech, když zvedal obrovský loďák.
"Moje ne," zakroutila jsem hlavou, jakože to bych si nedovolila.
"Ten je můj! Neřeš ho a hoď ho do auta!" Houkla Kiki.
"A ty na mě nečum," otočila se na mě, "Ja vim, co chceš říct, ale neřikej nic..."
Přeju Vám všem krásné dny a pokusím se Vám během následujících dvou týdnů
poslat aspoň pozdrav.
***
Celych deset a pul hodiny jsem cumela na tuhle informacni obrazovku a sledovala, jak se blizime k cili. Jak zatracene pomalu...
na fotce uz jsme tam. UZ... V Americe.
Co tady kurva delam?!
Ps: snad se fotka nacetla..:)
Žádné komentáře:
Okomentovat