Ráno jsem se probudila a cítila, že nejsem úplně ve své kůži.
Asi to bylo uvědoměním si neatraktivního programu, který jsem měla pro ten den v diáři.
Zaplatit nájem (poslední možnost), odvézt mámě špinavé prádlo, (protože ještě stále nefunguje
pračka - což je fakt divný...), pořídit snídaňo-oběd a jako vrchol celého dne - poznat Mirkovu maminku.
Dopadl na mě stres. Cestou jsem řídila úplně agresivně, protože mě tlačil čas, a jako naschvál
padaly samé červené, chodci vbíhali do cesty a ten, co jel přede mnou, mě snad schválně zdržoval.
Přibrzdil si i u výlohy samošky, aby se snad podíval, jestli nemají něco v akci...
Pro jídlo jsem pak zajela do bagetérie, a když jsem přijela domů, byla jsem už úplně napumpovaná.
Jen vybouchnout.
Někdy se mi to stává.
Že mě všechno sere...
Radši jsem se moc nebavila, jen jsem kousala do bagety a Mirek taky. Zřejmě mu neuniklo, že
nejsem dobře naložená, a tak vypnul televizi a zeptal se, co mi je.
"Nemám dobrou náladu, všechno mě nějak štve," svěřila jsem se, "nejradši bych se vykřičela!"
Chvíli jedl dál a pak se rozpovídal o tom, že když byl malý, maminka ho sprchovala studenou vodou,
když se vztekal.
Vím, že se to dělá.
Mně to ale doma nedělali.
Najednou vstal, postavil se za mě, chytil mě pod pažemi a zvedl.
Nesl mě do koupelny.
"Co děláš?! Pusť mě!!"
Nepustil. Směla jsem si jen odložit, co nechci mít mokré...
Normálně na mě pustil ledovou sprchu.
Ječela jsem a zároveň nemohla pobrat, že mi tohle udělal.
Co si to dovoluje?!
Když skončil, byla jsem naštvaná.
Ačkoliv jsem cítila, že se mi docela ulevilo.
Možná, jak jsem se vyřvala...
Zasedla jsem znovu ke stolu, že si dojím tu bagetu.
Když v tom si vzpomněl, že především hlava se má postříkat.
To je nejúčinnější.
Vzal mě a nesl mě tam znova...
TO SNAD NE!!!
V obou případech se zchladil taky, aby nebyl nefér.
To mi tedy pomohl...
Každopádně, nemusela jsem sáhnout po prášcích na úzkost,
po kterých bych bývala sáhla, nebýt téhle léčby šokem.
Ten kluk to se mnou prostě umí.
A pak jsme vyrazili na plánovanou návštěvu k mamince.
Cestou mi Mirek povídal, že když se jí nebudu líbit, anebo ji nečím
naštvu, hodí mě pod sprchu a bude jí jedno, že budu mít mokrý hadry.
Říkám, co že?? Co jste za sprchovací sektu?
Naštěstí to byla legrace.
Čekala nás s hostinou. Což jsem vítala, protože z té bagety jsem věru moc neměla.
Ve dveřích mě mile uvítala, a zatímco já se zouvala, Mirek už s ní stál na prahu kuchyně a já slyším, jak se ho ptá:
"Neni to ale nic vážnýho, že ne?"
Tak dobrý no...
Taková legrace to asi zas nebude.
Pověsila jsem si bundu a váhala, jestli vůbec jít dál.
Mirek se ke mně vrátil, a tak mu říkám: "To se ptala jako vážně, jestli to neni vážný?"
Koukal na mě.
A pak mi vysvětlil, že byla řeč o jeho sestře. Něco na ni ví, ale mamince to nechce říct.
JO TAKHLE...
Tak jsem šla ke stolu a všechno jim tam snědla...
Ba ne. Byla jsem decentní. Jen pohár a bábovku po hlavním jídle, salát jsem nechala.
Držím totiž dietu.
S maminkou jsme pak mluvily především spolu a to o psaní, jelikož na sklonku podzimu vydala knihu,
čímž se stala mým vzorem. Takže mi vyprávěla, a i když jsem její knížku, nominovanou na knihu roku,
dosud nepřečetla, vůbec mě neosprchovala.
Navíc byla milá, jídlo měla skvělý a říkala, že se jí líbím.
Co víc si od své potenciální tchyně přát?
***
Žádné komentáře:
Okomentovat