Hezké Velikonoční pondělí,
kde dneska začít...
O víkendu jste tady četli zdrcující příběh tříletého Vojty (zde), kterému by udělala radost
pohádková DVD a taky by potřeboval nový přehrávač s obrazovkou, takový ten kapesní.
Mockrát díky všem, kteří jste se rozhodli pomoct, ať už příspěvkem na účet, anebo nějakou tou
pohádkou.
Adresu najdete dole pod článkem, Vojtík bude mít velkou radost.
Přehrávač, který pořídíme z Vašich příspěvků, mu dovezeme pravděpodobně s Kiki osobně,
jako tehdy (loni) tablet chromému Péťovi, jehož osud byl přesmutný...
(Včera proběhla další reportáž na Nově, jak ho soudící se rodiče oplakávají. Rodiče, kteří
mu ten námi darovaný tablet nelítostně sebrali a prodali...).
Jsem ráda, že jste i přes to neztratili chuť pomáhat dalším dětem.
Tolik k pomáhání.
A teď pár mých drobných zážitků z uplynulých pracovních dní...
Sedím takhle ve skladu a obědvám.
Kiki mezitím obsluhuje slečnu, která zkouší šaty s hlubokým výstřihem.
Slečna říká, že jí tam nějak nesedí "kozy".
A pak slyším Kiki, jak na to říká: "Tak si ty kozy nahoňte..."
Kupodivu došlo k prodeji :)
Jiná dáma, co zkoušela dlouhé černé šaty s bílými pruhy na sukni, se tázala,
zda jsou vhodný na svatbu.
Povídám na to, že to spíš na pohřeb.
Přesto trvala na tý svatbě a koupila je.
A pak přišla obryně a pronesla tradiční větu: "Něco na mě!"
Nanosily jsme jí, co bylo v padesátce, protože větší čísla na skladě nemáme, a ona zkoušela
a zavrhovala jeden kousek po druhém.
Kiki mezitím nelenila, nalistovala ve svém fashion časáku fotku nějakých modelek v plavkách,
a že prý se jí zajde řečnicky optat, jestli podle ní maj tyhle holky taky padesátku.
Možná, že kdyby to fakt udělala, prodej by byl úspěšný...
V letní kolekci máme teď triko se zebrou.
Netuším proč, ale považuju ho za pštrosí. To jsme měly loni, asi ho nějak nemůžu dostat z hlavy.
Tudíž, když přišla dáma se ptát, jestli máme tričko se zebrou (!), řekla jsem:
"Ne, bohužel jenom se pštrosem."
A tričko jsem před ní roztáhla.
A tam zebra.
Paní se pobavila, domnívajíc se, že jsem takový šprýmař, a pokúpila...
A já jsem přitom jenom tak blbá :)
Když měla Kiki padla a rozloučily jsme se, volala mi za chvíli s dotazem, jestli má ve skladu klíče od auta.
ANO MÁŠ...
Kurva, tak já se vracim...
Když znovu došla do garáže, volala mi znova.
ANO, MÁŠ TADY VJEZDOVOU KARTU... Odvětila jsem.
KURVA!
Odcházela tedy z práce na třikrát.
Mně se zase stává, že procházím tři patra garáže, než najdu svý auto.
Máme to obě těžký...
Ale kšefty nám jdou :)
***
Žádné komentáře:
Okomentovat