Rodinné perly III

J.: Tak to spočítej, já to z hlavy nevim. Nejsem tak bystrá, jako ty.

Mirek: To nejsi no. To je málokdo.

(Nato vstává od stolu a jde směrem k žehlicímu prknu, u kterýho stojim.)

J.: Nemusíš mě za to jít ňuňat.

M.: Já jdu vyhodit papír do koše...

Dan (u ohně): Je tu někd topivo?

Tom (zvedá se ze židle): Já ti dojdu natočit!

Mirek (prohlíží dlouhé rozčilené zprávy v mobilu ode mě): Kdybych přečet tolik knížek, kolik tys mi napsala románů, tak bych byl sečtělej jak hovado ty vole.

J. (pozvala k obědu strejdu): Už nesu sůl!

Strejda: Jo a vem s sebou všechno koření, co cestou najdeš!

J.: Adriánek má dneska svátek!

Mirek (na synka): Jo? Tak dobrý den!

J. (cestou autem, když se Mirek na poslední chvíli něčemu vyhnul): Co to bylo?

Mirek: Tam byl ňákej hmyz, na tý bílý čáře.

Prostě něco většího to bylo, jako krtek nebo takovej nějakej zmrd.

Olinka (ruská kolegyně z butiku): Já miluju vašeho karpa. Kapra víš. U nás karp, u vás kapr.

J.: U vás karp jo? Co blbnete?

Babička: Ona je mladá! Kolik jí může bejt? Kolem sedmdesátky...

J.: Co řikáš na ten citát?

Martin: Na jakej?

J.: Poslala jsem ti ho před chvílí...

M.: Jo aha. Ja myslel, že je to vtip. Málo vtipnej.

J.: Je, ale má hloubku.

M.: Tak ten je hlubokej jak Olgy výstřih.

Babička: Dneska je hezkej den. Dneska se jim vyved´.

J.: Kolik je?

Mirek (evidentně kecá): Půl osmý.

J.: Kecáš!

M. (ukazuje mi displej): 17:40. Kurva. Chytrej telefon mi to má splnit ne?!

Martin (nad obědem v letištní restauraci): Já jsem nechtěl tohle.

Já jsem chtěl pečeni na zázvoru se zelím a pak tam přijdu a reknu ptáčka.

J.: Já jsem takovej smolař.

Mirek: Musíš dycky počítat s tim nejhoršim.

J.: I při posílání balíku??

M.: Pokud jde o tebe, dycky.

Kiki (v reakci na článek "Z našeho Kocourkova"): A už máš tu knihu? Chápu, asi ještě ne. Loupání pomerančů mi přijde taky vždycky nekonečný!

Kiki: Ten blog je starej jen pět let? Mně to přijde jako věčnost, co mi řikáš: Musim dopsat, musim napsat...

Mirek mi vypráví, jak si kolega nosí lahodný obědy a svačiny od manželky, až mu to závidí...

J.(přeřeknu se): A chtěl bys taky takový kolegy, co si nosí... ty obědy?

M.: Já takový mám, Janičko! A musim se na to dívat...

Mirek: Musíme najít tu ponožku. Kam ji schoval?

J.: To je záhada, no.

Mirek (hledá): To je.

J.: Ty rád řešíš záhady?

Mirek: Ne, ale co nám zbejvá...

Martin: V ZOO maj malýho hrocha. Štěně nebo tele... nebo jak se tomu řiká.

J.: Ta melta neni úplně rozpustná, že ne.

Mirek: Ale zas neni úplně nerozpustná...

Kiki (loupe pomeranče, aby mi udělala smoothie koktejl, zatímco já jí vyprávím o dokončujících pracech na knize): Loupání pomerančů bych přirovnala k psaní tvý knížky. Musí to bejt stejně votravný.

Babička: Život uteče strašně rychle. To si člověk myslí, jak dobude svět a nakonec je rád, když vychová děti a udělá si pořádek ve věcech...

Jane (projíždí nový programy v TV): Dělaj si prdel? Tolik sportovních kanálů... To se tolik sportuje?

Kiki: Teď počkáme na mámu Violí. Vlastně na babičku, máma jsem já!

Mirek: Janičko, dneska se musíš vyspat, protože já už nemůžu bejt s takovou fůrií.

babička: Kolik knedlíků?

J.: Dva!

babička: Aspoň tři ne?

J.: Ne, to bych dopadla!

Mirek: Janičko, ty už jsi dopadla...

Mirek: No tak dobře, uklidni se, já to vypnu, sednu si s tebou a budem si prohlížet ty fotky. A budeš šťastná. A já ne.

Mirek: Vidělas to?

J.: Ne, jsem teď zahleděná do sebe.

Mirek: Konkrétně?

J.: Zrovna si řikám, jak mám pěkně tvarovaný nožky.

Mirek: To myslíš jako ironicky?

Dan: Jak Kiki nemá ten telefon, tak je to taková pohoda. Nic tam věčně nevyzvání, už se i bavíme...

Mirek (dá mi los za dvacku): Máš tam něco?

J.: Hmm, vyhrála jsem dvacku.

Mirek: Tak jsme si zahráli zadarmo.

J.: To byla teda hra...

J. (Mirečkovi): Dneska jsem doma - nemáš pohodu!

Zdeněk: Máš svetr...

J.: Jo, mám. No a?

Zdeněk: Já chtěl říct hezkej, ale neni.

J.: Pamatuješ, jak jsme jeli lanovkou na Petřín?

Mirek: Jo.

J.: A já se hrozně bála, ale styděla jsem se ti to říct.

Mirek: Ne nestyděla!

J.: Ale neřekla jsem ti to tak moc, jak moc jsem se bála.

Mirek: No... neřeklas to jednou...

Mirek: Už mu hnědnou vlásky, všimla sis toho?

J.: Ne. A nesnaž se. Bude to modrookej blonďák. ...i když oči už nemá tak jasně modrý...

Mirek: Já jsem trpělivej...

Mirek (když se večer do oken ozývá křik): Asi nějaká studentská párty, že bych se přidal?

J.: Já si zrovna řikám, že na ně zavolám policii...

Kiki: Asi podám žalobu.

J.: Na koho?

Kiki: Na koho asi! Niternice beze mě by byla NICternice!

Táta (pozval nás na jídlo do restaurace a při placení by to rád dal přesně): Nemáte někdo pětistovku?

Kiki: Ne. A nezkoušej tady ty triky.

babička (komentuje okolo jedoucí holky na kole): To je Polná. I když, ta je veliká na tu Polnou. To ještě nebude vona...

J.: Mirečku zavři ty dveře, než s nima práskne průvan!

Mirek: Já kvůli tomu musel vstát s Půem!

J.: Neměls ho v ruce!

Mirek: Tak jsem ho ale měl plnou hlavu!

Kiki: Dane nestůj za mnou, je to nepřirozený.

J.: Spíš nepříjemný, ne?

Kiki: Ne, nepřirozený, protože ti může vrazit kudlu do zad.

babička: Nechceš si Mirku přečíst tady ty noviny?

Mirek: To je samej inzerát!

babička: No to je, tam ti píšou, co ve městě kde je a neni...

J.: Já vařim strašný blafy...

Mirek: Protože nevaříš srdcem.

J.: Právě, že jo!

Mirek: Tak proto vaříš blafy...

J. (když se Adínek kroutí a tlačí, až rudne): Takovýhle trápení má furt!

Zuzka: Já myslim, že se netrápí, ale normálně sere.

Mirek: Svět musí bejt v rovnováze. Včera jsem byl moc milej, tak dneska můžu bejt trochu despota.

Kiki (čte náležitosti nutné ke křtu dítěte): Kmotr dítěte musí být minimálně biřmován. Na to serem, ne? Nestačí nakecat knězi, že Zuzka biřmovaná je?

Mirek (při sledování videoklipu): Už to můžeš přepnout, už to končí.

J.: Nekončí, ještě půl minuty.

Mirek: Mě tady ta půlminuta už nebaví.

J. (píše sms mámě, když měl Adriánek zácpu): Mám mu dát jíst? - jíst se predikcí opravilo na kost...

J.: To je žena Waldemara Matušky.

Mirek: Koho? Bohuše Matuše?

J.: Neřikej mi, že ho neznáš! Waldemara Matušku.

Mirek: Voldemorta?

Kiki (když jí J. píše během hokejového mistrovství): Myslíš, že mám čas na obecný plky?

Kiki (když jí J. vypráví o svých starostech): Počkej - mám na čele napsáno PORADNA?

J.(píše sms z porodnice): Přivez dupačky.

Mirek: Co jsou dupačky? Nějaký dupací boty?

J. volá mamince po příjezdu z porodnice, zvedne to Kiki: Maminka mi šla pro Fantu, co votravuješ?

Jestli můžu colu a kafe, když kojim.

Kiki: Ty můžeš jenom vodu a čaj, ještě nějaký otázky?

J.: Hmmm, super. Tak nic.

Kiki: Dobrý, čau.

J.: No a nepřijedete taky na návštěvu? Co? Zájem už opadl?

- Tů tů tů...

Kiki (v reakci na škodolibost těch, co mně přišli říct, že Adriana teď má operní pěvkyně): Čekám, kdy mi někdo z tvých známých přijde říct, jestli vim, že tak už někdo před pár stoletíma pojmenoval hudební nástroj...

Dan (o kolegyni): Ta už je starší, já se na ni díval, už má ty stařecký kruhy pod očima.

Kiki: Dane, ty se na ni nemáš co dívat!

Mirek: Já si na střední podepisoval známky sám.

jeho máma: Já si říkala, že mě nějak nezatěžuješ...

Kiki (na Štědrý večer): Nečum na ten fotbal Tome!

Táta: Ale on tam byl!

Kiki: Děláš si prdel? Když jsi tam navíc byl!

Kiki (Tomovi): Ty se zase pobleješ, jako loni. Taky jsi celej den nežral a pak jsi sežral čtyři řízky a všechno jsi vyblil.

Kiki (pokračuje): Kde je ta cola?

maminka: Venku.

Kiki: Tak, Tome... Ne tuhle, tu načatou!

maminka: Ta je tady v kuchyni!

Kiki: Tak dobrý Tome, můžeš se vrátit z venku!

Těhotná Kiki (Tomovi): Sáhni na břicho, teď se hejbe.

Tom: No jo, kurva!

Kiki: Dojal ses?
Tom: Hmm, na chvíli.

Kiki (nad pivem): Tak Jani změňte to jméno... Bylo by lepší jiný.

J. (čte nápis na podtácku): Dokonalé není třeba měnit, to je znamení!

Kiki: Já myslim, že jsi moc všímavá...

maminka: Můžeš si Tome převlíknout to tričko? Prej ho máš okousaný.

Tom: Nemám.

Zuzka: Má. Má jedno tričko na tejden. Než ho zas sežere.

Táta: Proč házíte okurky po zemi?

Kiki: To jí spadlo z čela.

Tom: Já to snim.

Kiki: Prosim tě! Měla to na čele!

maminka: Chcete někdo kyselou okurku, dokud stojim?

Kiki: Dokud stojíš, kdybys mi dala salát...

Mirek: Někdy mi parkování jde a někdy nejde. Když to jde, tak se zrovna nikdo nedívá...

Kiki: Ale AIDS je nevyléčitelnej, že jo?

Dan: To má bejt hloupá otázka nebo pokus o vtip?

Kdo tady chcal?

Já ne.

Tys ještě nebyla na hajzlu?

Ne, já se vychcala ve sprše - Každej chčije ve sprše.

Jako já taky, ale snažim se víc na záchod.

Mirek: Já se těšil na zralou ženu a ty jsi zatim mladší, než já...

J. (Kiki mě posílá pro sváču): Musíš mi dát peníze. Já zapomněla, že už jsem je všechny utratila.

Mirek: Já to na tobě vidim.

J.: Ne, to se ti špatně zobrazuju.

Martin (o Zdeňkově tátovi): Vim co prožíval.

Zdeněk: Nevíš, on byl na vozejku, takže byl menší, než chtěl bejt. Vlastně klesnul o polovinu.

Mirek: Už jsem si normálně v jedný chvíli říkal, že na to kašlu a budu chodit do bordelu.

J.: A jak to dopadlo?

Mirek: Našel jsem si tebe.