Jakubovi

Někdy se stává, že to, co nechcete, aby se někomu doneslo, se mu donese... Ale už méně častěji se stane, že mu to donesete sami... To je zřejmě jen má výsada...

Několikrát se stalo, že jsem já nebo Kiki byla poznána někým cizím někde na veřejnosti a bylo to vesměs příjemné.

Mimochodem, která moje čtenářka poznala minulý týden Dana v nějakém pražském klubu a oslovila ho, když byl zrovna naštvanej, že mu místo jeho kabátu šatnářka vrací cizí bundu? :)

Nejen z tohohle důvodu jsem při psaní celkem opatrná a dávám si bacha, co a jak budu vyprávět, někdy volím i smyšlená jména, namísto skutečných...

A nějak jsem měla dojem, že okruh svých čtenářů znám. Respektive, že vím, kam můj blog dosah určitě nemá.

Takže tohle je jedna linie, co vedla k průseru...

Druhá začala tím, že jsem já začala pracovat před lety v obchodě s módou, jak víte. A to jenom proto, že jsem byla

doma s Elenkou a v krámu šéfovala Kiki, tak mě vzala na brigádku a pak jsem tam už, vlivem okolností, zůstala... Především z počátku jsem si v tomhle "světě" připadala jako cizák, co nestačí zírat, jak jsou ty bohaté paničky povrchní, co řeší a kolik utrácí za co... Tak jsem své zážitky, jak z Jiříkova vidění, glosovala v Zápiscích z butiku, které mi sloužily jako taková terapie - aspoň někomu to říct, jak je ten svět módy marnivej...

A taky jsem rozdala pár pseudonymů, aby se případní dotyční nemohli poznat, ačkoliv to bylo jen pro sichra. K nim se tohle nikdy nedostane... MYSLELA JSEM SI...

Třetí linii vedoucí k průseru představuje klasický příběh o tom, jak Vám někdo nesedí, protože máte pocit, že je snad z jinýho světa - dokud ho nepoznáte líp. A pak naopak, začnete ho mít rádi a původní domněnky jsou ty tam. Už se k nim nevracíte, je to prostě takhle, ten člověk je skvělej, mýlili jste se...

Akorát nějak zapomenete, že jste si dělali tyhlety poznámky... opět moje výsada, ano... A jednoho dne, když je přátelství v plném proudu, zjistíte, že Radim, dekoratér výloh, jak jsem jeho pozici nazvala, jelikož jsem nebyla ve své módní prostotě schopna zapamatovat si její ofiko název, celou tu dobu všechno čet´. Všechno.

Všechno prostě.

:)

První dojmy: KURVA

Musim se podívat, co jsem tam o něm psala za hovna.

Nemám na to, si to číst. Nechci to radši vědět.

Kurva.

A to se s námi baví? To šel Kiki na svatbu? To nám šil těhotenské mikiny? O čemž jsem mimochodem pak tady psala nějak takle:

Ušil nám mikiny, nemohly jsme se nasmát, jak jsme v tom vypadaly, jak velryby...

Pěkný, že jo? :)

Ačkoliv v té době už jsme byli přáteli a za mikiny jsme s Kiki byly rády, takže tyhle poznámky se netýkaly jeho práce. Ty se týkaly nás, protože jsme byly ve finální fázi těhotenství a tudíž prostě obrovské. Neslušelo nám nic... Ale tohle číst, nemohlo být pro Radima příjemné... Přestože ty mikči dobře posloužily velrybám :)

A jelikož takhle jsem psala, že zákulisně přezdíváme některým klientkám a jelikož Radim je spojen s vedením té značky, co ji prodáváme, mohl nám, díky mé prostořekosti, třeba i zavřít krám... To ale neudělal, nechával si vše pro sebe a s námi se přátelil, jako by nic. Bral si z nás jen to, co jsme mu netajily.

Mimochodem, tohle bych strašně ráda uměla.

Vycházet jen z toho, co druzí projevují přímo mně a ne z řečí, ... anebo z toho, co si přečtu, že o mně píšou na svých stránkách... Kurva :)

No nic, tenhle článek je věnován Jakubovi, kterýho žeru, protože je jinej, než ostatní, umí se chovat, srší energií a dokáže skvěle vyprávět příhody z butiků i odjinud... A to, že má šikovný ruce a umí naaranžovat šátek tak, že se modlim, aby ho zákaznice nechtěla zkoušet, protože bych ho už za Boha tak neuvázala, je jenom jeho bonus.

My si to někdy s Kiki fotily, jak to tam udělal. Abychom to tak udržely, po nájezdu Korejek a dalších hrabošek...

Tedy, ehm, pardon... :)))))

Samozřejmě, že v době, kdy se můj názor na Jakuba změnil, jsem nesedla a nezačala to spisovat na blog. To by byla nudná butikovka :) Každopádně, ani jsem nemazala staré články. Nenapadlo mě, že by se k blogu dostal.

Stejně by bylo pozdě. A víte, jak ho přede dvěma lety (!) objevil?

Někdo z jeho známých dal odkaz na fb...

Tři linie se protnuly a průser byl na světě...

Naštěstí Jakub dokázal všechno přejít, což málokdo umí. Připomněl mi Marka Darcyho z Bridget, jak našel její deník plný doslova hoven o sobě a šel jí koupit novej...

Takže poučení pro mě: Nedělat závěry, než druhého nepoznat...

O zákaznicích jen dobře

A když už, tak bejt obezřetná ;)

S omluvou, Jana

PS: Když jsem Ti na svatbě říkala, ať neodjíždíš, myslela jsem to vážně, protože jsem se těšila, až se spolu nalejem! ;)

***