Už půl roku Vás obšťastňuju svými texty a vlastně ani nevím, jestli mám víc čtenářů, než pět...
Byla bych ráda za víc komentů a zpětné vazby.
Ale ať je to jakkoliv, budu psát dál, protože je to moje odreagování, únik z reality,
relax, vášeň, seberealizace, koníček; zkrátka jsem při psaní šťastná, jako málo při čem.
Hodilo by se mi na něj víc času, na zlatíčko moje :)
No nic, nechala jsem se unést...
Chci Vám říct, na co jsem si vzpomněla, když jsem ráno chystala Elence snídani.
Ona si hrozně ráda po ránu (i během dne), "přepočítává" mince v kasičkách.
To znamená, že jí je vysypu na zem a ona je znova vhazuje do svých pokladniček.
Zapomněla jsem si pak umýt ruce, než jsem začala mazat ten krajíc chleba,
ale hned se mi vybavila hláška naší babičky, kterou mě uklidňovala, když jsem na chalupě
zapomněla umýt ruce od drobných Elence.
"Jani, ty už jsou tak opatlaný..."
Chtěla tím říct, že ta špína z nich už je dávno "smytá" věčným omakáváním těch peněz.
Ale nemyjem si ruce od peněz náhodou proto, že je lidi omakávají? :)
Už na chalupě jsem jí všechny ty drobný umyla v jarové vodě, takže jsem mazala dál
a jen se pousmála nad babičky proslovem, jehož nesmyslnost mi došla až dnes...
Někdy už se ve všech těch zásadách ztrácíme; zapomínáme v čem tkví jejich smysl.
Naše milá babička tedy určitě.
Na mě ale například některé zásady, ať znám jejich podstatu třeba dobře, neplatí.
Když mě máma kdysi dávno učila, že brambory se před vařením solí a kmínují,
nedbala jsem a dodnes na to dlabu. Tedy na kmín. Solím sice málo, ale solím.
Nedávno mě viděla vařit brambory bez kmínu a spustila:
"Janičko, ten kmín se tam nedává pro srandu králíkům, ten tam má svůj důvod!"
"Jo, já vim, chuť..."
"Kdepak, nejen! Pohlcuje přebytek škrobu, kterej neni zrovna zdravej..."
Nevim, jestli si to vymyslela na místě nebo to měla pro mě připravený, případně jestli
je to fakt pravda, ale musim říct, že věděla, jak na mě.
Od té doby kmín a brambory patří k sobě a nikdy nezapomenu :)
Chtěla jsem tím říct...
Právě za mnou přišla Elenka a řekla, že mě má ráda!
Objala mě a pošeptala: Ráda.
Tak já končim, Vy se doberte pravdy a já jdu bejt pro změnu šťastná s ní :)
Tady je další pokračování vesnice... Kdoví IV aneb Jinej svět
Žádné komentáře:
Okomentovat