Ucítila jsem plyn.
Vejdu do koupelny a jako bych se ocitla v plynové komoře!
Volám muže, ať si jde rychle taky čuchnout, i když jsem si byla úplně jistá - plyn poznám.
Potvrdil to i jeho nos, a můj pak zjistil, že smrad přichází z okénka do šachty, kudy vedou stoupačky.
Rychle jsme utešnili dveře do koupelny a hledali číslo na plynaře.
Zdeněk do telefonu spustil: "Dobrý den, my máme takový problém. My jsme byli v koupelně,
a tam, - ano, jak to víte?"
Plynárny dokončily větu za něj - "Tam jste ucítili plyn, že?"
Přijel mladý krásný kluk, měl jakýsi detektor a hledal u nás v bytě plyn.
My plyn nemáme. Přívod je dávno zaslepený, plyn odhlášený, sporák elektrický.
Procházel koupelnou - tři kroky tam a dva stranou, ale ani tam, ani v té šachtě NIC.
Krásný blonďák mi vysvětloval, že někdy takhle smrdí chcíplá krysa, která tam někde v té šachtě možná hnije.
A Zdeňkovi pak poradil, ať se poptá sousedů, jestli během dneška necítili nějaký zápach.
Nemá prý říkat konkrétně PLYN, aby nevzbudil paniku, a pak, lidi si prý snadno vsugerují, že cítí to, o čem je řeč.
Opravdu, jo?
Když jsme později s mým mužem odcházeli s Elenkou na hřiště, potkali jsme ve vchodě mladého správce našeho domu.
Dlužno podotknout, že dneska byl Zdeněk po vopici, takže následoval rozhovor, který by dle mého názoru v opačném případě nenásledoval.
"Hele, necejtils tady dneska plyn?"
"Ne, já jsem teď teprve přišel."
"Protože Jana mě volala do koupelny, že ho tam cejtí, a já ho tam cejtil taky."
"A volali jste někoho?"
"Jasně, plynaře - bylo to cejtit fakt moc, hlavně z tý šachty nad záchodem..."
"No tak já dám echo správcovský firmě, ať to přijede pořešit... Ve sklepě ten plynař byl?"
"Taky byl, všude byl."
"A tam to taky cejtil?"
"Prosim tě! On to necejtil ani v tý naší koupelně!" Mávl rukou Zdeněk a překvapený soused nevěděl, co po něm tedy chceme.
"Víte, nestalo se vůbec nic..." Snažila jsem se přetrapný hovor ukončit.
"Víš co, tak na to zapomeň, čau." Dodal můj muž a šlo se.
Venku jsem mu pak říkala, že by si pan správce možná zasloužil vědět, že mluvil s indisponovaným...
"To bych si zasloužil snad já, aby to věděl! Aby si nemyslel, že jsem úplnej kretén."
***
Můj muž večer nemohl zabrat. Snad jak si dokola přehrával ten odpolední hovor na chodbě. Já mu chvíli předčítala
ze své knihy o Karlu IV., jak zveleboval a miloval Prahu, ale nepomohlo to. Pořád nespal.
Nabídla jsem mu tedy osvědčený "babiččin" recept, a to teplé mléko s medem. Uklidňující a uspávací lektvar!
Souhlasil, takže za chvíli držel v ruce hrnek.
"Ták, teď se mi bude spinkat..." Zaradoval se, když dopil a svalil se do polštáře.
"To vížejo! Mlíko od krávy, med od včel..." Začala jsem jmenovat dary přírody.
"Postel od truhláře, viď..." Doplnil mě Zdeněk a já pokračovala:
"Peřinky od švadlenky..."
"Dům od stavaře, Praha od Karla čtvrtýho..." Dokončoval mé myšlenky...
Chvíli jsem přemýšlela, co dál, ale další věty se už nedočkal - usnul.
Měl říct rovnou, že nejvíc mu pomůže, když budu chvíli zticha :)
***
Mimochodem, jedna všímavá a sečtělá kamarádka mi poslala odkaz na zprávu Českého rozhlasu, která potvrzuje,
že mé tvrzení o nesmyslnosti Romské kauzy "Lékarna", bylo na místě. Bylo to celé smyšlené,
vykonstruované, nepravdivé - hamba těm, kdo sdíleli!
Chtěla bych poděkovat svým čtenářům za vzkazy a připomínky k mým článkům, které mi posíláte.
Hezký den Vám všem přeju :)
Žádné komentáře:
Okomentovat