Přecházím na pozitivní myšlení.
Přečtěte si ukázku z mého čtyři roky starého deníku:
Při mé smůle buď nikdy nepotkám toho pravého, anebo ho potkám pozdě,
a už nebudu moct mít děti, anebo jsem neplodná, nepřežiju porod, anebo porodím
nemocné dítě...
Žádnou jinou (lepší a běžnější) variantu jsem pro sebe neviděla.
Když jsem ty zápisky teď četla, tak si říkám: Já si to snad přivolala!
Proč jsem všechno viděla tak černě?
Kdybych si zapsala (a myslela vážně) třeba tohle:
Do třiceti se určitě vdám a budu mít plno zdravých dětí...
Tak jak by to dneska u mě asi vypadalo?
*
Na jedné stránce o čarování - neptejte se, co jsem na ní dělala :)
píšou, že když si člověk něco přeje, tak má mít jasnou vizi budoucnosti, v níž je to přání už splněno.
Představovat si to. Vzít to za své.
A já měla tehdy před očima úplně jasnou vizi toho, jak se všechno posere...
Vzala jsem za své, že jsem smolař, kterému nic nevychází a vycházet nebude,
a tak se tak děje...
Třeba jsou to jenom blbiny a vůbec nic z toho, co si člověk přeje a nepřeje, se
v realitě (bez jeho přičinění) neodrazí.
Ale vesmírný zákony mluví jinak...
A mé já je taky napojeno na Univerzum, které nás slyší. A vidí.
Akorát jsem si dřív asi myslela, že si řekne:
Tahle chudinka se pořád tolik bojí o tu budoucnost, vidí to tak černě... Tak já ji překvapím!
Kdepak, on možná jenom posílá své k svému. Podle toho, co se do něj vysílá.
Anebo je to úplně jinak? Já na to snad nikdy nepřijdu!
Tak, a teď mi pošle další zmatky :)
***
Elenka mi včera řekla, že ji nedám ani drakovi.
Neptala se mě, nebyla plná obav. Prostě mi to oznámila, jako svou
vizi reality.
Tak si myslím, že ta v jeho chřtánu neskončí... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat