V den, kdy jsem se rozhodla zkusit to vážně s tím "nadačním fondem",
mi moje sestra Zuzka, nezávisle na mém rozhodnutí, přeposlala, co jí právě přišlo na mail od jejího známého.
(Tedy pisatele skutečně zná).
Já Vám to sem zkopíruju, je to velice zvláštní a myslím, že by stálo za zvážení, zda by
třeba tenhle konkrétní případ nemohl být tím prvním, který by zasloužil pomoc.
Ségra mi k tomu napsala poznámku: "Jako bych viděla Elenečku".
Ten malý chlapeček totiž taky leží v Motole...
A tak už jsem, myslím, dostala ten pravý nápad, na co pomoc Elenky nadačního fondu
směřovat. Totiž na konkrétní děti.
To proto, že Elenka se vždycky zajímala o spolu pacienty, jak zaznělo v rozlučkové řeči na mši,
vždycky je měla tendenci těšit, půjčovat své hračky, navštěvovat a především ji zajímalo, jestli u sebe mají, či budou mít svou maminku.
A třeba nakonec každý zná ve svém okolí nějaké dítě, které se nemá dobře, těch příběhů je moc..
Já vím díky hospitalizacím s Elenkou o dvou, které jsem osobně poznala v nemocnici.
Je to Lenička, která má jakousi nemoc, že je stále v nemocnici, a pak Péťa, chromý kluk, který sice sedí doma, ale nemůže nic.
O obou těch dětech jsem Vám kdysi psala. (Ať žijí mámy, Hovno na níti )
A Elenka je znala.
Teď vkládám ten dopis o nemocném chlapečkovi, který leží v Motole právě teď ...
Přátelé, kamarádi,
omlouvám se Vám všem tímto za nevyžádaný e-mail a za vyrušení z práce a obracím se na Vás s následující prosbou. Rozhodl jsem se uspořádat sbírku na kamarády, kteří mají vážně nemocného syna-Kubu, kterého znám celý ten rok a třičtvrtě co už je na světě. Bohužel v necelém půlroce jim málem umřel na velmi zákeřnou a rychlou formu leukémie, v Motole ho ale díky obrovskému nasazení nakonec lékaři zachránili, po půlroce trápení mohli zpátky domů do Jihlavy. Všechno se ale vrátilo zpátky, v ještě horším, nyní je Kuba asi dva měsíce po transplantaci kostní dřeně. Potíž je v tom, že ta kamarádka s ním musí být ve dne v noci na pokoji v Motole a když za ní přijede z Jihlavy zbytek rodiny (tj. manžel, dvojče Kuby a jejich šestiletá dcerka), a aspoň na ten víkend se jako rodina vidí, ani nemají v nemocnici kde být, na to tam nejsou zařízeni, takže jim půjčuji vždycky na víkend co tu jsou svůj byt na Petřinách, aby mohli být aspoň na chvíli spolu - mají to do Motola blízko J. No a teď se tak nějak dostávám k jádru pudla, měli sjednáno pojištění aspoň na denní výlohy v nemocnici (vše se pochopitelně platí a když už jsou tam skoro rok, jsou to velké peníze), to jim ale pojišťovna Uniqa po pár měsících vypověděla (kdo si tam chce sjednat pojištění, ať tam běží, je to super) a přestala platit, s tím, že je tam už moc řetězených pojistných událostí a že jim je líto ale tohle platit nebudou. Znám v Unize členku představenstva, ta mi vše přislíbila - že se na to podívají a že s tím něco udělají, ale neudělali pro to nakonec vůbec nic. Je to jen obchod, asi jim nelze nic vyčítat a soudit se nemá cenu, ta výpověď je bohužel právně v pořádku. Ocitli se teď bohužel v poměrně dost tísnivé finanční nouzi a mou nabídku, že jim vypomohu, odmítli s tím, že tolik peněz najednou přijmout nemohou. Nakonec souhlasili s tím, že bych pro ně uspořádal nějakou formu sbírky, že by jim lidé třeba poslali pár korun, kolik zrovna mohou a chtějí. Nechci být za nějakou plačku, chci jim skutečně pomoct. Když budete chtít přispět jakoukoliv částkou na dobrou věc - konkrétním lidem v dost šílené životní situaci a konkrétnímu velmi nemocnému dítěti, níže zasílám číslo účtu Martiny, budou Vám velmi vděční. A já také, budete to mít u mě J. Připojuji i pár fotek, abyste měli možnost vidět, jak to tam vypadá, když je člověk v Motole na dětské onkologii navštíví….
Přeji Vám všem pěkný den a ještě jednou mě omluvte za vyrušení a těch pár minut, které jste případně strávili čtením tohoto e-mailu.
Všem moc předem děkuju.
Petr
Číslo účtu Martina Nováková: 1433280073/0800. Do identifikace případné platby prosím dejte své jméno a příjmení.
(pisatelem je pan Mgr. Petr Běhan, advokátní kancelář Jansta Kostka a spol.)
Ona i blízkost rodiny je moc důležitá pro malé pacienty, dodává jim sílu, to jsme s Elenkou taky pochopili.
A ať bude nadační fond třeba nakonec sloužit a pomáhat jiným směrem, k němuž se teprve propracujeme,
určitě je případ tohohle chlapečka, o němž jsem se včera dověděla - aniž bych chtěla, důležitý,
minimálně je skutečný.
Zajímaly by mě Vaše názory na pomoc opravdovým dětským příběhům...
***
Přiložené fotky malého Kuby z mailu:
Žádné komentáře:
Okomentovat