Nějaký český zpěvák, takový starší pán, jehož jméno, ani kapela, mi vůbec nic neříkají,
se prostřednictvím facebooku ozval Zdeňkovi.
Bylo to v té době, kdy se Elenka ocitla na ARU se zápalem plic.
Napsal mu: Zkontaktujte tohohle chlapa, pomůže vám - a telefon.
Zdeněk na to, jestli to není náhodou zase nějaký léčitel, ale ať je nebo neni,
to už mi bylo jedno, volala jsem mu hned, jak Zdeněk dočetl ten vzkaz.
Byl to léčitel, pochopitelně, ale prý takový, který nic nebere a opravdu pomáhá.
Do telefonu mi řekl, že mám přijet s Elenky fotkou někam na Prahu 4, kde působí.
Ovšem jenom ve středu a v sobotu. Zrovna byla středa...
Naložila jsem do auta Kiki a vydaly jsme se za ním.
Starý barák, který slouží jako dům dětí a mládeže a v něm, zřejmě pronajatá, místnost,
zařízená jako u starých lidí na venkově.
Plno starých čalouněných křesílek, každé jiné a jinak děravé, a na těch posedávali lidi,
co se zřejmě přišli nechat vyléčit.
On seděl čelem k tomu půlkruhu svých diváků, a právě masíroval nohu nějaké paní,
co seděla na židli před ním. A kde se postupně všichni čekající vystřídali.
Čekající na zázraky.
Taky jsme se zařadily.
Řekl, že jsme tu nějak brzy. A jestli mám fotku.
Pak mě upřednostil a posadil si mě před sebe.
Působil mi rukou na záda, na plíce zezadu. A pak i zepředu.
A taky mi nabil ruce, ať je pak přiložím na plíce Elence.
I přes fotku na ni působil, a pak jsme mohly jet.
Prý to bude dobrý.
Vykládal tam všem, během toho působení na mě, komu kdy a jak zázračně pomohl.
Kupříkladu holčičce, která se topila a potom ležela v bezvědomí na ARU - její mámě nabil dlaně,
tak je pak přiložila a její dcerka se náhle vzbudila, otevřela oči, a jako by jenom spala...
Byla rázem fit, a to prý lékaři nedávali šanci téměř ani na její přežití, natož bez následků.
Hltala jsem jeho slova, současně jsem pochybovala, ale strašně se těšila, až se tohle
stane toho dne na ARU s Elenkou.
Nestalo. Až tak jsem se tedy nedivila, musím říct.
Ale volala jsem mu to, aby věděl, že to nefunguje.
Řekl mi, že by to taky chtěl hned, ale holt na každýho jeho působení působí jinak...
Chce to prý čas a další posílání, což od teď dělá - pořád na ni myslí, je na ni napojen
a posílá léčivou sílu...
A mám prý zavolat zas. Tak jsem volala a sotva jsem se představila, vyhrkl na mě, že pořád posílá.
Takové kratičké hovory to byly.
A do toho se mně, na stránkách Elenky, ozvala jistá kartářka. Prý jestli ji neznám, protože známá je, tak si můžu pustit záznamy z jejího vysílání na EZO.tv. Taky mě odkázala na nějaké video, které
sama nahrála, a kde vypráví o svém životě, o tom, jak se dostala k tomu, co právě dělá - tedy k pomáhání lidem.
Tvrdila mi, že dostala vnuknutí, že má Elence pomoci. Hned si na ni vyložila karty a vyšlo jí, že neumírá - proto mě kontaktuje. Kdyby jí vyšel opak, nikdy by nenapsala.
Znělo to povzbudivě.
Volala mi a zadávala mi úkoly.
Třeba jít se pomodlit do konkrétního kostela. Dát tam kytku a svíčku.
A do toho mě stále uklidňovala, že Elenka neumírá, že smrt není na pořadu dne,
a ať jí věřím, protože je nejlepší kartářkou v republice. Prý proto je taky tak drahá, ovšem
v Elenky případě má vnuknutí, tak jí pomůže zdarma.
Vážila jsem si toho, dokonce jsem tomu věřila. Ačkoliv doktoři říkali, že je jen malá šance...
Dalším úkolem bylo, dát pod Elenku lavór s vodou. Pod postel, pod její plíce.
Prý ta voda vytáhne zápal, stáhne horečky...
A radila obklopit ji zelenou a růžovou barvou, prý má zablokovanou nějakou čakru, která se týká
srdce a plic, a tyhle barvy ji prý odblokují...
To bylo v sobotu. TU sobotu. Sebrali jsme doma všechny plyšáky těch dvou barev, Martinově mámě jsme vzali lavór a hned se udělalo všechno, co kartářka poradila.
Pak mi volala a já jí oznámila, že je všechno hotovo. Nato mě zaskočila, když řekla, že nekončíme,
že musím provést očistu své karmy.
Poslala mi návod, jak udělat očistný kruh ze svíček, že do něj nahá vlézt a odříkávat všechno
podle pokynů...
A požádala mě, že až si udělám chvilku, byla by ráda, kdybych napsala na její zeď (na FB)
něco v tom smyslu, aby její kolegové, ti závistivci, co o ní tvrdí, že jen rejžuje, viděli, že to není pravda, že pracuje i zadarmo...
Klidně ji vychválím i do novin, jestli mi Elenku uzdraví, a nejen to! Říkala jsem si tehdy.
Jenže přesto, že jsem provedla očistu své karmy, ozval se za chvíli ten telefonát, který zvěstoval
to nejhorší...
Ne hned, ale brzy nato jsem to volala téhle paní, jenže jsem omylem vytočila pana léčitele.
Do ucha se mi ozvalo: Posílám, posílám, nebojte! Dobrou...
A zavěsil.
No a ona? Ta ráno jen napsala, že je jí to líto, prý věděla, že do půlnoci to bude kritické.
Ale že její karty lhaly, k tomu už neřekla nic, ta nejlepší kartářka v republice, jak mi několikrát
během našich hovorů připomněla. Zato prý teď píše knížku o tom, jak většina jejích
kolegů podvádí a na ezoteriky si jen hraje.
Každopádně pro nás tedy dělala zadarmo. Stejně jako ten pán. Chtělo by se říct, že to taky podle toho dopadlo. Jenže já bych zfleku mohla napsat taky knížku, a byla by o tom, jak nám nikdy žádný
léčitel nepomohl, ať se chvástal jakkoliv. Mohla by se jmenovat třeba Pýcha předchází pád.
Zas a znova mi na adresu všech těhle "šarlatánů" vychází jediné - jsou tu, aby nám řekli,
co chceme slyšet, když lékaři to říct nechtějí. Prodavači naděje.
Dokud je poptávka, bude i nabídka.
Já jsem s nimi ale skončila.
Přestože i pro mě by teď nabídku měli.
Zprostředkovat kontakt se záhrobím, třeba.
Ať jdou do prdele.
***
Žádné komentáře:
Okomentovat