S Kiki v krámu... Když nechodí zákaznice, trénuje mě v Ruštině,
případně v názvech jednotlivých oblečků.
Nezajímá mě to, to říkám úplně na rovinu.
Co mě ale v poslední době zaujalo velice, je jedna webová stránka,
kde se dá sledovat online, co se právě teď děje v lese.
Za ten odkaz vděčím své bývalé spolužačce Lucii - to ona si ho dala
na svůj facebookový profil.
A já na té stránce teď ujíždím. Večer jsem při jejím sledování usínala,
je to nesmírně uklidňující.
Hned ráno jsem tu stránku pustila na monitoru pokladny, ať se taky Kiki
nadchne přírodou.
Vysmála se mi.
Povídám: Večer tam byl divočák!
A ona: Fakt? Dobrý...
To by se tak líbilo Elence... Povzdechla jsem si.
V tom Kiki překlikla, vyťukala do vyhledávače cosi ona, a vzápětí se mě ptá:
Tak copak máme tohleto za značku?
Když jsem poznala Barbery a nepoznala Guči, považovala to za společensky nepřípustné,
a začala mě zasvěcovat do tajů poznávacích znamení jednotlivých světových značek.
To, že jsem tu jednu poznala, nebyla vůbec známka mého vzdělání v tomto
směru. Jenom se ten šátek velice podobal svým vzorem šátku Kiki.
A kdo by nevěděl, že Kiki nosí Burberry...
Málokdo ale ví, že nepravý!
Totiž dárek, tak co se dá dělat...
Ale říkat se to nikde nemusí, ono to totiž není poznat.
Když jsem z repráků zaslechla ptačí křik, donutila jsem ji přepnout na les.
Srnečky! Jéé...
Kiki se chvíli zapomněla a kochala se se mnou.
"Vidíš, tohle je srnec, má růžky," školila jsem ji.
"Tady to je sojka, co teď přiletěla!"
"Vidíš, jaký mají bílý prdelky?"
Za chvíli měla přírody dost, tak zase překlikla na hadry.
A přišla zákaznice, která si něco zkoušela a Kiki jí byla k ruce, tudíž jsem se já mohla
nerušeně vpíjet do té lesní pohody.
Najednou na mě vyskočila nějaká zpráva na skajpu, určená Kiki.
Zavolala jsem ji, jelikož stejně jenom čekala, až paní vyleze z kabinky,
ale odvětila, že teď nemůže, teď se PŘECE věnuje zákaznici!
A takhle nějak jsme trávily ten den, chvíli zvěř, případně čekání na ni,
a chvíli vysoká škola módy.
Kiki mi při tom řekla, že si umí představit, jak strašně mě to nezajímá, co mi hustí do hlavy.
Prý asi tak, jako by ji nezajímalo, kdybych jí předváděla třeba profily různých spisovatelů,
anebo podobně.
"Ale nejsme u tebe v knihovně, jsme u mě v butiku - HOLT," uzavřela svou myšlenku.
Poté vešla zase nějaká dáma, kterou jsem si vzala na starost já.
Když stála u zrcadla a obhlížela se ze všech stran, Kiki nahodila překvapený výraz
a vyhrkla:
Kanec!
Já se rozeběhla k počítači - jenže to byl chyták!
"No Jani! To nemyslíš vážně! Co tady děláš?!"
"Tys mě testovala?!" Naklonila jsem se nad monitor.
"Samozřejmě! Jsou tam jenom ptáci, ale i kdyby tam přišel Jety, tak ty teď prostě nemáš čas!!!"
"Samozřejmě...", pípla jsem a odpotácela se zase k té zákaznici, co si ten svetr stejně
nakonec nekoupila, protože si nebyla jistá, jestli se jí líbí...
A když Vám teď spisuju tenhle článek, Kiki se pekelně nudí.
Každou chvíli mě poňouká, že v lese je možná kaneček... A že takhle ho určitě
prošvihnu...
Teď jí je les vhod, ale jen tam dám les, překlikne na fashion - otestuju ji! :)
***
A Vás o ten les nemůžu připravit...
pontu.eenet.ee/player/siga.html
Žádné komentáře:
Okomentovat