Na exekutorský úřad nastoupila nová posila a moje sestra si s ní povídala
ve své kanceláři. Na stole má fotku Elenky a ta paní si jí po chvíli všimla
a zajímala se, jestli ta hezká holčička je Zuzky dcera...
Zuzce se do toho tématu moc nechtělo, protože se chtěla vyhnout
smutnému završení dialogu, jenže vyvinulo se to překvapivě.
Paní se zeptala: "Říkáte, že měla nemocné srdíčko? A že se jmenovala Elenka?"
Zuzka jí to odkývala a bylo jí divné, co je na tom divného...
Jenže paní pokládala další doplňující otázky: "A jak se jmenuje vaše sestra?"
"Jana..."
"A nepíše náhodou blog?"
"Jo, to píše... proč???"
"Tak to je náhoda! Před pár dny jsem byla na kávě s kamarádkou a ta mi vyprávěla,
že čte blog, kde autorka popisuje silný příběh nemocné holčičky, o kterou přišli,
ten příběh mi vyprávěla a říkala, že jí to čtení pomáhá překonávat její těžkou situaci...
Že vidí, že jsou na tom lidi ještě hůř... No takže já příběh o Elence znám!"
Usmála se a pak si se Zuzkou řekly, jak je ten svět malý.
A když to pak Zuzka vyprávěla mně, a uvedla to právě touhle větou,
opravila jsem ji, že to není malým světem,
ale Elenky velkou popularitou :)
Potěšilo mě to a je jedno, jestli se ke mně lidi chodí uklidňovat,
protože cokoliv pozitivního to čtení dává, mně dělá radost.
Maminka sice není ráda, ale to proto, že se jí dostává určitého potvrzení
toho, co víme -
že naše rodinná událost je opravdu neběžná, nejhorší, zlá...
Mně už dřív pár žen psalo, že jim svými zápisky pomáhám. Třeba uvědomit si,
co ve svých dětech mají. A jak jsou vlastně šťastné.
To mi připomíná sebe ještě před několika měsíci.
Naříkala jsem si na plno věcí, byť jsem měla nemocnou holčičku.
Vadilo mi tohle a tamto, byla jsem marnivá a řešila jsem si své běžné záležitosti i budoucnost,
dokonce poukazovala na nedostatek času pro sebe... Jak víte.
A dneska?
Nechci všechen ten volný čas.
Řeším jenom ji, toužím jen po životě s ní.
Ukázalo se, na čem skutečně záleželo a co byly blbosti.
Pravda je, že jsem to věděla i dřív.
Ale ono se to určitě neudálo proto, abych já si něco uvědomila.
To bych byla příliš egocentrická.
Přesto jsem si uvědomila, a jestli jsou tací, kteří jsou schopni
a ochotni poučit se z cizích chyb, pak je to paráda.
Já budu ráda, když dostanu šanci, poučit se z vlastních...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat