TA věta

Kiki mi vždycky, když jí něco zajímavého vyprávím - protože jiný věci se mi nedějou,

dává doplňující otázky. Jenže takové, které s příběhem absolutně nesouvisí.

Jsme na to od ní všichni doma zvyklí, a tak jí občas, jen tak pro legraci,

nějakou tu zbytečnou informaci bokem z vlastní iniciativy prozradíme.

Zasměje se, že jsme prý blbí.

Člověk jí třeba vypráví o tom, jak mi pán odmítl pohlídat tašku...

To se mi opravdu stalo!

Sedím takhle v letištní kantýně a čekám na Zdeňka.

Když přišel, napadlo mě, že bych si tašku mohla nechat na židli,

než si zajdem pro jídlo, když opodál hoduje ten bagážník...

Tak se mile ptám: Mohla bych si tady nechat tašku?

On na to, že to klidně můžu. Ale takovým tónem, že jsem zbystřila.

A kouknete mi na ni?

To rozhodně ne!

Proč ne? Zasmála jsem se rozpačitě.

Protože tady nesedim od toho, abych koukal na nějakou tašku! Zahalekal

a jedl dál.

Zdeněk mi řekl, ať ho nechám bejt a vezmu si ji s sebou.

Tuhle událost jsem ten den vyprávěla dvěma přátelům.

První poté reagoval slovy: A cos v tý tašce měla?

Připomněl mi Kiki. Ta by se určitě zeptala, kolik bylo pánovi let.

Zážitek s taškou jsem tedy napříště obohatila o reakci prvního svého

posluchače.

Zareagoval jako Kiki, že jo? Jak má takový ty svoje doplňkový věty...

Nadhodila jsem Martinovi.

A nosí brejle?

Ne, proč?!

No to je ta věta...

*

Do krámu nám přišel takový sympatický pán a když jsem se ho anglicky zeptala,

s čím mu můžu pomoct, odpověděl česky, že s výběrem dárku pro jeho ženu.

Začaly jsme mu s Kiki snášet první poslední a on vybíral.

Vzal jí kytkované kalhoty, dvě trička a růžový svetřík.

Zmínil, že jeho žena je Ruska.

Na to jsem nabídla mírně kýčovité korále z umělých květů.

Podíval se na mě a pravil, že je to sice Ruska, ale studovala v Evropě,

takže má střídmější vkus...

To ale Kiki neslyšela, protože hned jak zaslechla, jaké národnosti paní je,

běžela do skladu pro králičí kožešiny, které budou v nadcházející sezóně hitem.

Najednou byla zpátky s metrovým králíkem sepnutým pod krkem

bohatě zdobenou broží.

Moc jí to slušelo.

Marně jsem se ji posunky snažila odehnat. Už ji viděl.

Ukázal jí zdvižený palec, uznale pokýval a odešel.

Proč to asi nevzal, viď?

Zajímalo Kiki a ani netušila, že tentokrát je na TU její větu odpověď známá... :)

***