Víte, že často vycházím z toho, že téměř všechno, co bylo, už víte...
Ráda na to navazuju.
Tak tedy: Víte, jak jsem Vám psala, že Kiki umí vytřískat z chatové aplikace jménem
Watsup (zatímco já ani nevím, jestli to píšu správně) dokonce společenskou konverzaci pro několik osob...
Založila konverzaci, která časem získala název Mentální poradna.
Přizvala mě a pak všechny další sourozence. Navíc Zdeňka a Martina.
Od té doby, kdykoliv má někdo z nás cokoliv na srdci, napíše nám o tom.
V praxi to vypadá tak, že tam všichni dohromady debatujem.
A v mezičase se vzájemně ztrapňujem. Posíláme tam fotky druhých,
kde jsou zachyceni v nějaké choulostivé situaci.
Třeba Tom, jak má na obličeji hroudy zubní pasty - s podtitulem Jak se zbavit akné,
Kiki, jak jí v krámu padá figurína a ona se ji snaží zachytit, já, jak se v práci převlékám, Zuzka, jak si
u nás v krámu zkouší šílený leopardí kabát, já, jak se mi nepodařilo zalít kávu, a tak dále.
Netušila jsem ještě, že svou zdaleka nejchoulostivější fotku později odešlu bezděky sama...
Vesměs řešíme úplné hovadiny, co Vám budu povídat.
Ale baví nás to - a to je hlavní.
Tom je z naší party nejméně hovorný. Když ho Kiki připojila ke skupině - jako posledního,
protože na něj se pro tu jeho nevýraznost často zapomíná, dlouho se neprojevil.
Dokonce ani třetí den, kdy byl náš čet v plném proudu a dokonce byly sdíleny i některé jeho
směšné fotky, neposlal ani řádku.
Kiki poslala fotku s podtitulem: Jaké Jana nosí bombarďáky!
Já se totiž nevyžívám v mini prádélku. No co...
Všichni se smáli - virtuálně, jen Toma to nechalo v klidu. Hodnej kluk.
Určitě je rád, že se může aspoň dívat, jak dovádíme, když je tak daleko (v té Anglii...).
Pak jsme plánovali silvestrovský večírek. Každoročně probíhá u mě doma, už řadu let.
Každý napsal, jestli může. Každý mohl.
A pak se objevilo upozornění, že číslo 777555233546633464.... Prostě nějaké šílené cizí
telefonní číslo, se právě připojilo ke konverzaci.
Nechápali jsme to.
Chvíli se nedělo nic a pak toto:
Jana: "Kdo jsi?"
Kiki: "Kurva, to je italský číslo! Jak se mezi nás dostal?"
Zuzka: "Třeba je to opravdový pacient a zmátl ho název Mentální poradna!"
Martin: "To je anglický pacient... Připojil jsem Tomovo anglický číslo..."
Zdeněk: "Prej anglickej pacient!"
Jana: "Prej opravdový pacient!"
Tom: "Prej Ital!"
Martin dál psal, že usoudil, že se Tom strašně dlouho neozýval. I na Toma bylo
prý to mlčení dlouhé. A pak mu došlo, že v Anglii používá vlastně jiného operátora...
Od té chvíle nás Tom zásobuje fotkami a reportážemi ze svého studijního pobytu
každou chvíli. Anglie Tomovi svědčí.
Dokonce si není jist, zda nebude mít na Silvestra lepší plán.
Než si promítat choulostivé a legrační momentky nás pěti. Se Zdeňkem. Šesti,
s Martinem. Respektive sedmi, když započítám i Dana. Anebo hrát scénky pro ostatní.
Předvádět někoho z nás... Takhle pestrý program my každoročně míváme.
A teď máme už i mentální poradnu.
To jsem zase byla nějak na dně. Zase ta moje úzkost před spaním.
Zdeněk si se mnou nevěděl rady, potřeboval už spát, ale trpělivě mě poslouchal.
A chlácholil. Do toho jsem si psala s Kiki - skrze poradnu.
Svěřila jsem se, jak mi zase je.
Kiki psala, ať na nic nečekám a zobnu si protiúzkostnou pilulku.
Nerada to zobu. Říkám si, že čím míň téhle chemie, tím líp.
Přece to překonám sama!
Jenže zkušenost mých blízkých je taková, že nepřekonám.
A oni se nevyspí.
A tak mi Kiki poručila: "Hned si ten prášek vem! A jako důkaz pošli fotku, jak si ho zapíjíš!"
Celá "poradna" čekala, jestli poslechnu.
Situace byla vážná.
Nedalo se nic dělat, bylo jich na mě moc.
Poslala jsem fotku a všichni si oddychli.
Jenže pak zaostřili na toho chudáka v pozadí a z dramatické situace se stala komická.
V dalším kroku byla fotka nahrána jako ikona naší chatující skupiny.
A pak že máme nouzi o opravdové pacienty!
***
Obrázek, ač je velice choulostivý, dávám k dobru.
Chudák v pozadí promine...
Žádné komentáře:
Okomentovat