"Víš, co mě teď napadlo? Že jak je svět zlej, lidi jsou většinou zlý, tak kdybychom byli všichni potrestaní ohluchnutím.
Celý lidstvo. A starali by se o nás hluchoněmí. To mě teď napadlo!:)"
Tohle je přepis esemesky, kterou jsem dostala včera v jedenáct večer od Kiki.
Není běžné, aby ona nějak filozofovala, anebo že by dávala najevo, že ji tíží nějaký světabol.
A tak mě tahle její úvaha vyvedla z míry.
Nevěděla jsem, jestli s tím chce pomoct, anebo je to jen sonda do jejích usínacích pocitů,
kterými se mě rozhodla pobavit, či snad postrašit na noc...
Říkala jsem si, že jí taky pěkně hrabe. Ale někde v podvědomí se mi to uložilo a žilo svým životem.
Což znamená, že to bylo tajně zpracováno, aby mi příštího podvečera dal můj mozek vědět, že
ta Kiki myšlenka má hloubku.
Za trest ohluchnout. A ti, kteří už hluší jsou, by byli v klidu. Pomohli by nám.
Už jen představa, že celé lidské pokolení neslyší.
Co by se všechno změnilo a jak rychle!
Teď je neslyšících "pár" a jako by nebyli. Ale kdyby se hluchota týkala každého z nás...
Volal mi Martin, aby mi oznámil, na co přišel on.
Vzbudil se s pocitem, že chce miminko. Akorát, že nemá partnerku.
Dosud se vždycky vyjadřoval opačně.
Dítě nikdy! Nejsem ten typ, nevěřím ženám, svět není dobré místo,
kam dítě přivést (ačkoliv jsme zatím slyšící), a tak dále.
Tom volal našim z Anglie, aby se zeptal, v jakém pořadí se obalujou řízky.
A mně volala paní z Billa klubu... Asi vedoucí.
Chtěla jsem ji odmítnout, že nemám čas, ale potřebovala se mnou mluvit nutně.
Prý tedy zavolá později...
"Nechci!"
"Tak nemáte čas nebo nechcete!"
"Nechci tomu hovoru věnovat čas!"
"Ale nevíte, co důležitého vám chci!"
"FAJN! Tak povídejte...," vzdala jsem to.
Vyprávěla mi o nějaké kreditce od banky, s níž jsou ve spolupráci.
Kdykoliv tou kreditkou zaplatím, a to nejen v Bille, přičtou se mi na ni nějaké
body. A může mi to vynést až pětisetkorunovou slevu na nákup v Bille.
Pak se začala dotazovat na osobní data. Jak dlouho jsem zaměstnaná u jednoho
zaměstnavatele, bylo jednou ze tří otázek.
Nakonec mi sdělila, že systém mě bohužel nevyhodnotil jako vhodnou adeptku
k získání téhle výhodné karty..
Rozesmála jsem se: "Z toho si nic nedělejte, já ji stejně nechci!"
Jo, Billa klub. Možná jsem Vám ani neřekla, že jsem už pár měsíců členem...
To tam měli moje oblíbené sušenky v akci. Za polovic pro členy.
A já si jich, jako vždy, nabrala několik a šla platit.
Pokladní mi ale řekla: "Tak ale Billa kartu!"
"Nemám!"
"Ale tahle akce je jenom pro členy...," oznámila mi, jako by nikdo jiný ty sušenky koupit nemoh´.
Stalo se to, že jsem neměla slov.
Ona mě úplně rozčílila. Chtěla jsem jí říct, že ty sušenky nekupuju proto, že jsou právě ve slevě,
ale proto, že mi chutnají a že do toho jejich klubu nikdy nevstoupím!
Jenže ona využila momentu mého překvapení a vytáhla zpod kasy přihlášku.
Dokonce tužku mi půjčila a pobídla mě, ať si to vyplním, protože je úplná blbost platit víc.
A tak jsem vstoupila.
Ale jsem jenom podřadný člen, podle systému.
Vždycky mě zajímalo, co je to ten systém.
Něco, co všechno rozklíčuje?
Jáchymův stroj?
Představuju si, jak Tom do systému hodí řízky a systém mu je vrátí obalené.
Jak Martin do systému...
A když nejen Kiki, ale i systém usoudí, že jsme zralí na trest, tak nás ohluší.
A oněmí. To jde ruku v ruce.
Jako my půjdem ruku v ruce s dávno hluchými.
Jak tohle tu Kiki napadlo...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat