Kydat

Podvědomě jsem hledala cokoliv, co trochu rozptýlí můj žal,

rozruší mě, anebo i vzruší. Detektor dobrej, ale to je zábava nárazová.

Už jsem Vám vyprávěla o svém víkendovém toulání po boku Tondy.

A Vy jste se možná podivili, co na to řekne Zdeněk...

Moje paní doktorka, kterou jsem zase navštívila, abych poseděla a vypovídala se,

přítomnost Tondy v mém životě uvítala. Prý zemitý chlap z vesnice, který všechno

bere tak, jak to přichází a má od rána do večera povinnosti kolem své zvěřeny a květeny,

může mému smutnění prospět.

Ať prý spolu s ním kydám, ať hrabu listí, ať se nechám zapojit do toho věčného

koloběhu všech hospodářů a sedláků...

Těžko říct, zda je to láska, anebo jen přitažlivost pudová. Teď to nepoznám.

Jen cítím, že mě to za ním táhne.

A pak mi Zděněk řekl, že poznal jednu holku.

Prý byli na kávě a ona mu řekla, si nebude na nic hrát, že je jen obyčejnou holkou od hnoje.

Tím ho oslnila a já pochopila, že paní doktorka měla pravdu.

V největší duševní bolesti utíkáme k přírodě a dychtíme po všem tom zemitém, skutečném, pudovém...

Seděli jsme spolu na gauči, sdíleli tyhle své pocity a dumali nad nově nastalou situací mezi námi.

"Jestli se Elenka může znovu narodit, tak ale asi jen nám spolu, co myslíš?"

"Myslím, že si může vybrat, komu se narodí," nastínila jsem svou vizi.

"Tak kdyby se narodila tobě, tak si ji budu půjčovat, jo? A samozřejmě naopak," rozlouskl tuhle naši

palčivou otázku Zdeněk a pak jsme se objali.

A bylo to, jako bychom doma právě vykydali...

***