Někdy mám po ránu velký problém s tím, co na sebe.
Samozřejmě, že mám plnou skříň, ale přesto ji často vnímám
jako téměř prázdnou... Ale to každá známe.
Druhá moje potíž spočívá v tom, že se kolikrát nějak přehmátnu
a zkombinuju zdánlivě nezkombinovatelné.
Pokud to zkombinuju, pak je to zkombinované, ne? :)
Přišla jsem do krámu a Kiki mě shlédla od hlavy k patě, a pak se na mě polohlasně obořila,
totiž aby to neslyšely zákaznice:
"Mě by zajímalo, jestli to myslíš vážně nebo to děláš naschvál, abys šokovala."
Přitom já byla do té doby přesvědčená, že dobrý...
Měla jsem kolem poledního odjet k doktorce, a tak jsem dostala nařízeno stavit
se doma převléct.
"A prosim tě, ať tě nikdo nevidí, radši vynech i záchod a mazej do auta!"
Domlouvala mi Kiki na cestu.
Jak přikázala, tak jsem udělala.
Přišla jsem do bytu, kde jsem sundala černé vysoké boty, květované kalhoty a péřovou bundu
- rána bývaj už chladná, a postavila jsem se ke skříni.
Co vyberu? Čím Kiki překvapím?
Péřovku tedy schovám, je celkem teplo... Svetr postačí.
Nějaký delší, ať schovám ten narostlý zadek!
Sáhla jsem po růžovém od babičky.
Ne od babičky koupeném, od babičky pleteném!
Pod něj rolák od babičky. S tím to bylo tak, že ho měla na sobě ona.
Já jí ho pochválila a už byl můj...
Aniž bych o něj stála, prostě ho vysvlékla a věnovala mi ho.
Takže rolák a svetr. Oboje růžové. Ale to není problém. Snad.
Jediným problémem zůstal můj zadek. Nezakrytý.
Vyřešila jsem to ještě jedním svetrem, věrna růžové.
"Proč růžová?!" Vytřeštila Kiki oči, když jsem nakráčela do krámu.
"Taky barva, ne?"
"Proč tři růžový?"
Na to už jsem reakci neměla. Ani jsem nebyla schopná vysvětlit, proč mám dva svetry.
Najednou jsem to nějak sama nechápala...
"Z příští vejplaty se oblíkneš!" Rozhodla Kiki.
"To ne, nechci utrácet za hadry...," posteskla jsem si.
"Dobře, tak nemusíš nakoupit tady u nás, stačí třeba v háemku," polevila trochu ve snaze
ušetřit mi aspoň na jídlo.
I když, jak ji znám, za ušetřený peníz mi půjdem koupit doplňky...
Večer jsem se stavovala u našich, no a Kiki mi potom volala, že ty nákupy uspíšíme.
Nechápala jsem, proč.
Prý se jí táta po mém odjezdu ptal, proč jsem měla na sobě tři svetry.
Že mi nechtěl nic říkat, ale byl to příšerný model.
"A když i táta, kterej neni žádnej módní guru," pokračovala, "se nad tebou pozastavuje,
tak to už je vrchol!"
Obvykle se totiž nade mnou doma už nepozastavujou.
Tuhle se tam prý nějak debatovalo a padlo slovo blázen.
Kiki se k tomu nachomejtla a hned myslela, že je řeč o mně...
A vůbec nikdo se nezeptal, jak ji to napadlo.
Nepřekvapilo je to.
Pochopitelně největší podíl na tom má moje nová milostná aféra...
Když nepočítám léky, po nichž vnímám jen z třiceti procent, co se děje kolem,
jak si nějak vypočítala Kiki...
Když mi ten výsledek sdělovala, zrovna jsem ji nevnímala.
Psala jsem si s Tondou.
Zjistila jsem, že nějak nejsem schopná takových těch her "kdo s koho",
co se obvykle hrávají na počátku vztahů.
Ale to není léky, to jsem neovládala nikdy...
Takže zaostávám a tápu, a rozhodně nejsem ta "na koni".
Možná to bude tím, že koně nemám. Na rozdíl od něj.
Ten chlap zkrátka ví, jak na mě - není ze mně úplně vyřízený.
A tak jsem pocítila už i uraženou ješitnost.
Přispělo k tomu i to, že Zdeňkův nový objev je o deset let mladší, než jsem já.
A že ségry se mi smějou...
Do toho přišla zákaznice, zkusila svetr, ale nedopla ho přes prsa. Jednoduše jí byl malý.
Jenže při svlékání se jí zapletla vlna do hodinek a vytáhla oko.
Prý se to protáhne zpátky, to není problém.
V té ráži jsem jí řekla, že to problém je.
Podívala se na mě a prý ať jí ho zabalím...
Tímhle stylem jsem ten den prodala dvakrát.
Já jim dám, ničit věci a pak je nechtít!
To Kiki by si netroufla.
Možná je to tím, že je šťastná...
Jestli myslí, že mi pomůže, utratit výplatu za hadry, tak jdu do toho.
Jestli bych si radši neměla koupit taky koně.
***
Žádné komentáře:
Okomentovat