Psalo mi několik z Vás strašně pěkný věci.
Teď myslím jinam, než do komentů, kam ovšem jakbysmet.
Do "zprávy autorovi" jste taky psali. Oslovil Vás Elenečky příběh a chtěli jste jí taky přát...
Moc Vám všem za to děkuju.
Přišla mi ale i zpráva docela odlišná od těch ostatních a já si nevěděla rady s reakcí.
Psala jsem Kiki, ať na to koukne a poradí mi.
Kiki přivolala na pomoc Zuzku.
V chatovací aplikaci našich telefonů založila společnou diskuzi nás tří.
Pojmenovala ji "sestřičky" a já dopnila o společnou fotografii.
Časově vytížená Zuzka nad námi kroutila očima, jestli už bychom mohly
přejít k věci, ale my si na tyhle formalitky potrpíme.
Pokud nejsou nutné...
Jako vždy jsme problém vyřešily, bylo mi porazeno a debatu jsme ukončily.
Zuzka nemá ve zvyku přát dobrou noc způsobem, že by to popřála touto frází.
Od malička mě tím štvala, že mi neodpověděla buď vůbec, anebo jen DOBROU.
Naléhala jsem vždycky, ať to řekne celý, ale marně.
A když už jsem z ní něco takového vypáčila, tak běda, jak jsme se pak ještě daly
znovu do řeči. Podruhé už nepřála vůbec. Zásadně.
"Už jsem to řekla!" Řekla nanejvýš...
A Kiki, jelikož Zuzce to zůstalo, má s ní stejnou zkušenost a taky jí to strašně štve.
Proto jsme jednou tolik času v závěru naší společné diskuze strávily právě přesvědčováním
naší sestry, aby TO ŘEKLA CELÝ.
Dobrou problém nebyl. To už poslední dobou v pohodě přeje.
Asi to v ní dozrálo s věkem.
Mohla by být zajímavá otázka, anebo spíš odpověď na ni, proč to s věkem nedozrálo
v nás a stále na té frázi trváme...
Holt od ní ano.
Protože to nechce říct!!!
Když se to povedlo, mohla jsem se jít konečně sprchovat. Už bylo pozdě.
Jenže když jsem před spaním mrkla zase na telefon, zjistila jsem,
že holky se baví dál...
"Četla jsem dnešní článek na blogu... Že tys jí ten prsten koupila proto, aby o tobě psala?!"
"Nene! Mě nenapadlo, že o tom bude hned psát!"
"Jen aby... Ale kurva, co ta vysušená ruka na tý fotce?"
"Viď! Taky jsem si hned řikala, že si ji mohla kurva aspoň pro tu fotku namazat..."
"EHM!!!" vstoupila jsem svým sestrám do debaty.
A hned jsme se zasmály vtipu, o čem se baví tři kamarádky, když se všechny sejdou. Že o ničem, protože se sešly všechny...
Zuzka poslala smajlíka, Kiki otazník.
Došlo jí to později, ale já přiznala, že i mně to v první chvíli trvalo, než jsem pochopila pointu toho
fóru, který jsem kdesi četla.
Ovšem v momentě, kdy jsem jim ho tlumočila, jsem ho už chápala...
A pak jsme se znovu loučily a žádná nechtěla opustit konverzaci první.
Byly jsme jako ti povedení rádcové císaře Rudolfa v Pekařově císaři, co si smluvili hodinu
a zavřeli za sebou dveře. Znovu je otevřeli už jenom dva se slovy: A co kdybychom se my sešli už v půl!
Další přání dobré noci jsme ze Zuzky nevyloudily,
a tak jsme se nakonec rozumně dohodly, že se jde už ale opravdu spát.
Vypnula jsem to a ony taky.
"Haló?"
"Co tu děláš!?" Zeptala jsem se Zuzky, když po pár minutách z ničeho nic napsala.
"Napadlo mě, že jsme mohly zdrbnout Kiki...," odvětila.
"Co že!" Ozvala se Kiki...
Rozloučily jsme se znova.
Znova rozumně. Prostě jsme to vyply.
A celou noc jsem od té chvíle nezaznamenala už žádný chat...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat