Janička kupuje krávu!

Bavila jsem se s babičkou, že je škoda, že už nefunguje v obci místní kravín, odkud jsme jako děti

mívaly čerstvé mléko. Ne já s babičkou, když jsme byly děti, ale já se Zuzkou...

Babička nám to mléko nosila. V kýbli!

A teď, při té vzpomínce, se zasnila nad tou smetanou, co se sbírala svrchu, a která už dneska

nikde není k mání. V žádném kýbli ji už nenajdete. Když nemáte kravku.

A já Vám na to opravdické mléko bez příkras dostala chuť.

Hned jsem začala špekulovat, jak si ho opatřit. A ne jednou, ale pravidelně...

No, co mě asi tak mohlo napadnout...

"Babičko, tak já ti ten vinnej sklípek zase přepustim na chlív a budeš tam mít krávu, jo? Já ji koupim!"

"To ať tě ani nenapadne," zakuckala se nad kávou. Nad krávou.

"Proč ne? Budu ti s ní pomáhat, obstarám všechno krmení, ty budeš jenom kydat a dojit..."

Hned, jak jsem dořekla, uvědomila jsem si, že po ní chci asi moc. Přece jen není nejmladší.

"Janičko, já bych to ani nepodojila, na mě je to velký zvíře, toho já se bojim. Ještě tak kozu...," řekla,

a vzápětí se vyděsila, že říkat neměla...

Jenže koza je mi na prd, když chci kraví mléko.

Až později mě napadl nápad týdne. Kiki byla u toho, když jsem se spojila s Tondou.

"Potřebuju kraví mléko!"

"Kolik a kdy?"

"Hodně a denně!"

Nechce. Nechce krávu, ani když ji koupím a budu ji mít u něj v adopci. Nechce dvakrát denně dojit,

má toho prý už takhle dost.

To je tedy láska...

Pak Kiki s někým telefonovala a já slyšela, jak tam povídá, že Jana chce kupovat krávu, jinak

to dneska jde dobře. Byl to táta. Ptal se jí, jestli tu krávu chci mít v Dejvicích a různě jinak si mě spolu dobírali.

Hahaha...

Večer doma jsem se Zdeňkem koukala na nové díly Sanitky a obzvlášť pozorně jsem sledovala svůj

dlouholetý idol mezi herci - Marka Vašuta. Jaký je to chlapák.

Vždycky povídám Zdeňkovi, že ho chci. Jako Vašuta.

A on se vždycky nevyjadřuje.

Ale tentokrát tomu bylo jinak.

"Tak mu to dej vědět," překvapil mě.
Prima nápadem...

"Ale jak asi?!" Zarazila jsem se.

"Nějakej kontakt už si na netu snad najdeš...," řekl a šel se sprchovat.

Když přišel, měla jsem formulář pro koupi jeho obrazů vyplněn.

Miliónté první vyznání mu přijde ode mě.

Zdeňkovi volal kamarád, aby se domluvili na úkolu do školy.

Kdo ho vypracuje tentokrát.

"Ále, koukali jsme na Sanitku, tak Janička teď píše Vašutovi a já se byl mejt," slyšim ho povídat.

Před spaním si někdy (no, vždycky) rekapituluju den. Někdy při usínání slýchám znovu, co jsem slyšela během

uplynulých čtyřiadvaceti hodin a nevěnovala tomu dostatečnou pozornost. Vyvstávají také i zdánlivě nezajímavé věty, které za bdělého stavu přecházím.

I když popisují mé aktivity. Proto je přecházím - vím, co dělám!

Ale nad postelí bych pak potřebovala nějakého toho ptáčka, co by jednotlivá ta sdělení propichoval,

jako ten v Potkali se u Kolína, když měl jeden medvěd špatné sny...

Aby to jako nebyla pravda.

(Myslím, že téhož vrabce by uvítala celá moje rodina.)

Janička kupuje krávu!

Janička píše Vašutovi!

Janička operuje rybu!

Janička si zkouší utrhnout ze stromu jablko!

Janička si fotí komáry!

Janička si kutá!

Janička si koupila další detektor...

Janička řídí traktor.

Janička je pod práškama.

Janička přitáhla další velký kámen.

Janička randí s Tondou.

Janička sahá na komeníka.

Janička chce jít na ryby, jenže nemá s kým. A taky chce dělat zabíjačku, jenže nemá prase. Ani řezní...

***