S Kiki jsme jeden tým. Jedna prodejní směna. Ale celkově je nás víc.
A jelikož ostatní naše kolegyně jsou z Ruska nebo z Ukrajiny, dostáváme někdy
od nich komické vzkazy. Pochopitelně pro jazykovou bariéru.
Zrovna na dnešek našla Kiki na pultě lístek:
Skončily se tašky na odpad!
Ale ne! Našla jsem zelené...
A v koši byl zelený pytel na odpadky.
Jiná kolegyně měla potíž vyplnit internetový formulář o prodeji, který povinně odesíláme do Itálie,
protože značka, kterou prodáváme, sídlí právě tam.
Nechci odeslat zprávu Italovým.
Našla jsem ráno vzkaz na stole.
Říkám si ironicky, oukej, když nechceš, tak nechceš, to se holt nedá nic dělat...
A zprávu jsem odeslala sama.
Bizarní věta Nataši měla asi takovou váhu, jako by rovnou napsala, že se jí nechtělo prodávat.
Pochopitelně šlo jen o špatně zvolené slovo, chtěla napsat "nezdařilo se mi"...
Někdy si ale ani Kiki s našimi kolegyněmi nezadá.
Nestíhám, neboli nechci vytřít. Přeber si to.
Takový vzkaz si zpravidla přebírám tak, že vytřu...
Mám ráda, když si někdo nebere servítky a dovede si současně ohlídat patřičné meze,
aby to nepřepísk´, i když si v úzkém přátelském vztahu může v žertu dovolit téměř cokoliv.
Takhle nadoraz do sebe šijeme s Kiki, ale třeba taky se Zdeňkem.
Čekalo mě večerní rande a zrovna mi nebylo uplně nejlíp...
"Je mi fakt divně, myslíš že si mám vzít ten prášek na úzkost?" Radila jsem se s ním.
Jenže on se ani nezamyslel a pravil:
"Dej ho Mirkovi, ať s tebou vydrží."
Když mě Kiki zahlédla ve skladu se zrcátkem v ruce, zkoukla mě a volá:
"Vypadáš pořád stejně, jestli ses nějak zkrášlovala!"
A tuhle jsem si kosmetickou taštičku nechala u našich na stole, kde si jí všiml táta
a volal na mě ke dveřím, jestli to není moje...
Kroutila jsem hlavou, jako že ne, protože jsem byla přesvědčená, že ne...
a tak Kiki odpověděla za mě:
"Jo, je to její malování, ona je retardovaná!
"Potřebuješ to?" Zjišťoval táta - že by mi ty šminky jako podal, abych se nemusela vracet.
"To potřebuje HLAVNĚ!" Odvětila opět Kiki, namísto mě.
A Mirek má v tomhle stylu humoru taky oblibu.
Nějak přišla řeč na to, jestli už se známe.Povídám, že všechno o mně ještě rozhodně neví!
A on na to: "Tak dělej, ať to dokončíme..."
A když se někdy zapomenu a projevím se dětinsky, neváhá mi třeba říct,
že se těšil na zralou ženu, a já jsem zatím mladší, než on...
A ona to je i není sranda.
Jako když mi Kiki v práci řekne, že ty legíny fakt ne...
"Jak jako ne?"
"Prostě už ne... Až budeš mít pět kilo dole, jo?"
"Ale já tu nic jinýho nemám!"
"Tak pro dnešek teda ještě jo, ale jinak už ne..."
Do tohohle způsobu humoru spadá i občasná šikana, kterou v práci trpím...
V průběhu dne Vás čeká pár nahrávek. Jako bonus. Že jste pořád tady.
Protože Vám prášek dát nemůžu, abyste to se mnou vydrželi :)
***
Žádné komentáře:
Okomentovat