Ujetá

Takže, jak probíhá začátek mé domácí samotky...

Vlastně sama nejsem, žiju se Sárou, rybičkami, s myší a několika desítkami molů.

Teoreticky bych se sama cítit neměla.

V předvečer svého stěhování Zdeněk ještě pral. Byla to jeho parketa.

Stejně jako věšení prádla, sundávání prádla, žehlení prádla, úklidu prádla.

A úklidu obecně... Mám-li být tedy upřímná.

Večer jsem přišla domů a zalezla do sprchy.

Nade mnou viselo to sušící se prádlo.

Přesněji suché prádlo.

Mé myšlenky běžely zhruba v tomhle sledu:

Proč to tam furt visí?

Jo takhle...

Do prdele...

Další, co mě napadlo, bylo zavolat mu.

Ale pochopitelně jsem to hned zavrhla.

Když jsem později odnášela špinavé nádobí do dřezu, radši jsem to po sobě hned umyla.

Zablikal mi totiž nějaký alarm, co hlásil:

Pozor, i když to sem jenom položíš, bude to stejně čekat na tebe!

To je paráda, tohle...

Večerní krmení a zhasínání rybiček, pouštění Sáry oknem, vypínání topení v obýváku, zhasínání před spaním, to všechno jsem ráda nechávala na něm. Dávala jsem si pozor, abych byla v posteli dřív...

Když jsem to teda všechno udělala, už jsem byla značně nesvá.

Lehla jsem si a v tom volal...

Jestli mi chce říct, že se tam nudí, tak mu řeknu, že to prádlo už má suchý...

Jenže volal, že se mu tam stejská.

Musela jsem přiznat, že ani mně neni nejlíp. I když nejsem sama.
Myš o sobě dává vědět, hlavně takhle v noci, což je ideální.

Mohla bych mu ji tam přestěhovat...

Potíž je v tom, že se nedá chytit.

Nakonec jsme se dohodli, že mu dám rybu. Ta už je chycená.

Narodila se totiž jedna nová a plave si v plastové porodničce.

Když bude mít Zdeněk stejný večerní rituály, na který byl zvyklý, bude se jistě cítit líp...

Nechci jeho situaci zlehčovat, je to samozřejmě vtip.

A mám ještě jeden...

Seznámila jsem je.

No, Mirka se Zdeňkem.

Právě v ten první den našeho odloučení, jsme uspořádali večírek.

Ze strany sester byl zájem poznat Mirka a Zdeněk se těšil, že se s námi u stolu odreaguje a na chvíli zapomene na svůj nový život, kterému zatím nepřišel na chuť...

A jelikož do naší party patří i Martin, nemohl chybět...

Když se dověděl, že přijdu s Mirkem, neodpustil si poznámku, že jsem vopravdu ujetá.

Možná jsem, ale mně to skutečně přišlo úplně přirozený...

Asi se přeptám svý doktorky.

Mirek přijel ke mně a do toho mi zavolal Zdeněk, že mu v jeho novém domově nefunguje

sprcha. Prý je po celém vybalovacím dni celý upocený a rád by se před večerní akcí umyl.

Co naplat - TAK PŘIJEĎ!

Dodala jsem, že my vyrazíme dřív, abychom předešli divné situaci.

Ale Zdeněk dostal lepší nápad. Máme zůstat, počkat než se osprchuje a jet do toho baru společně.

Mirek se apaticky posadil na gauč a pustil si televizi.

Zdeněk dorazil, podal mu ruku na seznámenou a už se nepřestali bavit.

Já koukala na tu televizi...

U stolu nebylo ani chvíli rozpačitě. Měla jsem na to opět čuch - bylo to přirozený setkání.

Nevím teda, proč už za chvíli stáli všichni kluci u baru a nás holky nechali sedět.

Když říkám všichni kluci, tak včetně Kiki Danečka...

Pozorovala jsem je se smíšenými pocity.

Nemohla jsem zahnat podezření, že je řeč o mně, a že Mirek dostává poučení.

A plno rad. A poslouchá, jaká jsem. A co dovedu. Na co se má připravit. A tak.

Taky mi bylo divný, že si zapálil, když přitom nekouří...

Debatovali spolu dlouho a na několikrát.

Důvěrnou konverzaci prokládali tequillou, a když se vrátili ke stolu, tvářili se povzneseně,

skoro jako, že ví něco víc, než my...

Doma mi pěkně poví, co si to tam ... !

Jenže ouha.

Když jsem, co by střízlivá, rozvážela přátele domů, Zdeněk vyjádřil přání

vysadit u nějakého nonstopu, kde popíjet až do rána, aby nemuset domů.

Mirek prohodil něco jako: Tak já tam budu s tebou!

Šlápla jsem na brzdu a otočila se na něj.

Prej mám jet dál.

Vůbec si nevšiml těch otazníků (a výkřičníků) v mých očích.

Možná byla moc tma.

A možná si ještě tolik nedovolím...

I vysadila jsem je a vyslechla Mirkův plán - přijde.

CO ŽE?!

Tak nezbývalo, než po odvozu Zuzky jet domů.

A užírat se!

Ráda bych řekla, že mě to naučila Kiki, ale já to uměla...

A umim i sundat prádlo, jak jsem tu noc zjistila.

Jenom mě to zatraceně nebaví!!!

A ještě víc mě nebaví, když si kluci dělaj, co chtěj´! :-)

***