Tak mě tady zase máte.
Mám tu i já Vás?
Měla jsem pár volných dní a trávila je se svou láskou.
V takových chvílích je těžké se mi i dovolat, jenže si nemůžu pomoct.
Holt jsme ve fázi, kdy neexistuje nic kolem.
Kiki je ale přesvědčená, že NĚCO existuje.
Řekla mi: "A co blbý kruhy v obilí, hm? Prostě něco JE mezi kruhem a Zemí...!"
Miluju ty její přebrepty.
Když jsem zas byla v práci, volala jsem si s maminkou a zase jsme vzpomínaly na Elenku.
Prý odtahovala její postýlku u nich a našla pod ní kus nakousaného chleba.
"A teď mám dilema, vyhodit chleba nebo nevyhodit?"
Toť otázka...
"Volá mi Danova maminka!" oznámila mi do toho Kiki, než přijala hovor.
Řešily spolu nějaký dárek, jak jsem vyrozuměla, protože jim to trvalo dýl, než vyřešení dilematu
s chlebem.
"S nikym tak nezměnim hlas, jako s ní," zamyslela se Kiki, když domluvila se svou potenciální tchyní.
Zapátrala jsem ve svědomí, jestli taky s někým měním hlas.
Myslím, že v hovorech s babičkou.
To se ze mě stává zase malá Janička.
Zuzka taky mění hlas - když mluví s námi a není sama.
Když je v práci.
A když už to tedy vezme...
Mně ještě hovory sem tam přijímá, naší nejmladší sestře ale ne.
Takže když ji Kiki nutně shání, zavolá ode mě a Zuzka se napálí...
Někdy se stane, že i mně od ní přijde esemeska: Zavolám později, mám jednání!
Když se to stalo poprvé, nemohla jsem uvěřit, že mi ségra posílá šablonu.
Ihned jsem její vzkaz přeposlala do našeho chatu, aby ostatní řekli svůj názor.
"Ty vole! Šablona! Haha!"
Víc hlav víc ví, radíme se stále, fungujem jako vzájemná poradna i pobavna...
Znovu jsme s Mirkem navštívili jeho maminku. Pozvala nás na večeři, až se budem
vracet z výletu.
Hned ve dveřích svému synovi přála k svátku.
Říkám si, hmmm, asi předem...
Usadila nás k přichystané hostině.
A pak mu přinesla dort.
V tom mi přišla nějaká zpráva, tak jsem ze slušnosti - a vycepovaná z hostiny v Maďarsku,
ztopila mobil pod stůl a četla co píše Kiki: Mirek má dneska svátek!
Zkoprněla jsem.
Určitě nemá, to bych věděla.
Jsem si jistá?
Napsala jsem všem: Okamžitě mi řekněte, že to neni pravda... Že dneska nemá svátek Mirek!
Netrvalo dlouho a skákaly tam pobavené zprávy...
Martin: Hahaha!
Zdeněk: Tak to se ti povedlo!
Kiki: Dyť ti kurva píšu, že má!
Zuzka: Tak se vymluv, žes zapomněla, jak se jmenuje... Něco blbýho už vymyslíš sama...
Kiki: Třeba mu přichystej erotickou šou, vem si silonky...
Zuzka: Nebo jenom ponožky, ať to obzvláštníš, když má ten svátek...
"Děje se něco?" Oslovil mě Mirek, když se jeho maminka zvedla od stolu.
Odtrhla jsem konečně oči z displeje a podívala jsem se na něj: "Ty máš dneska svátek?"
Bylo osm večer.
Prý to nevadí, že jsem zapomněla.
I jeho maminka to říkala...
A taky říkala tohle...
"Četla jsem Jani tvůj blog!"
CO ŽE???
"Moc se mi líbí, jak jsi svobodná a píšeš úplně otevřeně, o čem se ti zachce, toho se nevzdávej!"
"Mám s tim někdy potíž, lidi se ohrazujou, že jsem o nich psala...," přiznala jsem zádrhel té otevřenosti.
"Tak je nejmenuj," poradila mi.
"Jenže oni se poznávaj!"
"Tak jim změň jména!"
To by šlo.
Když se někdo pozná, tak řeknu, že to bylo přece o Markétě, ne o Andree...
Jedna Markéta přišla za Mirkem a chtěla se s nim sejít a pobavit se.
No já řádila!
Asi jako Kiki, když jí v Budapešti přišla esemeska od Danečka, že jí přeje dobrou noc.
Ve čtyři ráno.
"Kde jako byl?" Vzbudila mě.
"Asi někde kalit...," zamumlala jsem rozespale.
"Jako beze mě?"
"Tak ty snad nejsi doma..."
"Neměla náhodou včera narozky jeho bejvalka?" Začala jsem s tím v autě cestou do Prahy.
"Měla no, a co jako?"
"Tak s ní možná slavil, ne?"
"TO SNAD NE!!!"
Pěkně jsem ji rozpálila.
Málem rozmačkala telefon, jak se těšila, až přejedem hranice a bude moct volat...
Naštěstí pro Kiki, Dan byl stejně překvapený, z té informace o narozkách jeho ex, jako
já o jmeninách Mirka. S tím rozdílem mezi námi, že jemu naskákaly body, zatímco mně
ubyly...
"Kdo je Adina Mandlová?"
Zaskočila mě otázka po ránu.
Mirek má francouzskou výchovu, nezná českou klasiku.
Přesto mě vždycky šokuje.
"Prosim!?"
"No dneska o ní něco píšou...," ukázal mi nějakou webovou stránku s její fotkou.
"Tak si to přečti...," odkázala jsem ho na samostudium, protože jsem nevěřila, že by naši nejkrásnější prvorepublikovou herečku někdo fakt neznal.
"Ňáká děvka asi!" Zvolal po chvíli.
"Co o ní píšou?"
"Že její ložnicí prošlo mnoho slavných mužů," četl.
Neměla jsem na to co říct.
Jen jsem se večer u jeho maminky kousla do jazyka, když jsem jí v příhodnou chvíli chtěla svěřit,
že mou oblíbenou filmovou postavou byla vždycky Angelika, a že jsem si přála být jako ona.
A pak jsme řešili, kým jsme asi kdo byli dřív.
Padlo pár tipů, jako třeba, že já, pokud mě nadchly dějiny středověku, jsem byla nejspíš nějaká šlechtična, která se měla, i přes bídu té doby, výborně. Jinak bych prý žádnou oblibu v té době teď nenalézala.
Zajímavá dedukce.
V té chvíli jsem chtěla zmínit ten svůj dávný vzor. Hraběnku de Peyrac.
Zašla jsem ale po tom nápadu až do důsledků - ne být jako ona, ale zmínit toto u stolu.
Kdybych totiž byla jako Angelika, dokázala bych si vždycky a s noblesou poradit. S muži i s ženami, s každou Markétou, s každým.
Otázka je, jestli bych jako Angelika věděla, že nakousnutý chleba se rozhodně schovává.
***
Žádné komentáře:
Okomentovat