Jelikož míváme s Kiki ultrazvuk ve stejný den, sešli jsme se v čekárně dva páry.
My přišli později a Kiki zatím trpělivě pouštěla každou těhuli před sebe, aby na mě mohla počkat.
Náš gynekolog sídlí ve starém činžáku, a jeho ordinace nepatří k nejmodernějším.
Obzvlášť ne čekárna.
Dan usoudil, že to bejvávala kuchyně a že se ocitáme v těch nejhorších podmínkách, co si dokázal představit.
Jeho hlášky nás bavili, a tak ta půlhodinka, co byla uvnitř Kiki, docela rychle utekla.
Slíbila, že Dana k tomu ultrazvuku zavolá, ale vyšla už s fotkou.
Prý příště.
A pak jsem nějak podezřele dlouho nešla na řadu já.
Když sestra konečně vylezla, povídá: "Slyšim, že hluk neutichl, takže v tý vaší partě bude zřejmě ještě nějaká těhotná..."
Já Mirečka dovnitř zavolala, protože je mi už třiatřicet a nepřijde mi trapný, když do mě před ním gynekolog strčí ultrazvukový kolík s navlečeným kondomem... :)
A tak jsme jeho pohyby viděli poprvé spolu. Toho miminka.
Na monitoru už se nezobrazovalo jako nehybná panenka, ale jako živý tvor,
až se člověku chtělo ptát, jak se tam dostal.
Co tam dělá, jsme dobře viděli.
Cucá si palec.
A zakláněl se, doktor říkal, že je v dobrém rozmaru.
Ukazoval nám jeho otevřené rty a další jeho části. Dokonce vyřkl něco jako "pochva"...
Každopádně to prý bude velké miminko.
Je o týden větší, než by odpovídalo jeho stáří.
Ale tomu se doktor nedivil, když tak koukal na dvoumetrového tatínka...
Pak jsme se chtěli jít všichni společně najíst, ale rozpustili jsme to, protože jsme se byli najíst
třicetkrát předtím a už nezbyly prachy.
Protože ani jedna doma nevaříme.
Já to zkoušela!
Nemám na mysli jen případy, o kterých víte.
Uvařila jsem podle receptu. Maso s omáčkou.
Podle mě to bylo fakt dobrý.
Podle Mirka tomu chyběla příloha...
A tak jsem dostala bod a půl z deseti. On mě totiž boduje.
Na tu přílohu jsem prostě úplně zapomněla. Je blbý, když to člověku dojde až u stolu,
navíc když ho na to upozorní jeho strávník.
Zvětšuje se mi břicho a už se nevejdu do džín. Nejen břichem.
Když se před odchodem do práce líčím, Mirek kroutí hlavou: "Nechápu, proč se maluješ, jsi těhotná, to nikdo nechce..."
Během našeho týdnu u babičky jsme navštívili zámek, a jelikož na podruhé nebylo pondělí,
absolvovali jsme jeho prohlídku.
Ve skupině s námi byla nějaká těhotná, která byla hubená, a tak to břicho vyniklo.
Víc, než to moje, uznávám.
Mirek si jí všiml a při přechodu ze snídaňového sálu do ložnice hraběnky mi šeptal:
"Všimla sis tý blondýny? Ta je krásně těhotná!"
"Jsem taky těhotná," sykla jsem.
Jenom pokýval. Tak snad si všiml...
Průvodce mluvil o zrcadle po jeho pravici. Prý podle pověsti, která se do něj podívá, bude na vždycky krásná.
Zbystřila jsem.
"Má to ale háček. Nesmí se už nikdy podívat do jinýho zrcadla, jinak kouzlo zmizí."
Zase jsem zvadla. Ale pak jsem usoudila, že i kdyby to mělo trvat hodinu, mohlo by to stát za to.
Aspoň tu bloncku nasrat...
Protože ona se podle jejích gest nepodívá. Asi myslí, že to nepotřebuje. Nebo nefunguje?
Jenom já jediná jsem tam naběhla.
"Podívala jsem se tam!" Hlásila jsem pak Mirkovi, když jsme opouštěli hraběcí lože.
Pohledy všech na mě ulpěly až venku. Šlo o můj svetr a holiny.
Jenže když jsme jeli tam, byla bouřka!
Kdo by očekával, že se náhle vyjasní a bude takovej pařák?
"Vypadáš jako pako," prohodil Mireček.
Možná řekl tele, na tom už nesejde.
A jak mi to nemyslí, vyndala jsem zrcátko, abych to překontrolovala a krása se rozplynula...
Naštěstí je krása uvnitř.
Cucá si tam palec...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat