Slavila jsem narozeniny a byla pozvaná do luxusní restaurace, abych se pořádně přejedla.
Což je teď můj hlavní koníček.
Spěchali jsme tedy z chalupy, abychom byli v Praze včas.
Stavili jsme se v obchodním centru, kde Mirek ještě něco potřeboval. Řekla jsem mu, že zatím počkám TADY - na lavičce před obchody s módou.
Ale už v tu chvíli jsem si uvědomovala, jak strašně kecám...
Okamžitě, jak zašel za roh, zašla jsem já do jednoho z těch krámů. Využiju příležitosti a rychle si koupím něco pěknýho, ať jdu v novém!
Ve třetím obchodě jsem si vybrala zlevněné šaty - ty pravé.
Když jsem je zkoušela, už volal.
Prý kde jsem, že tam nejsem...
Ale "letím tam!"
Servala jsem je ze sebe a přiřítila se ke kase.
Prodavačka odkódovala, uklidila každý kus kódu jinam, načetla cenu, hrabala pro tašku, nabízela mi členskou kartičku...
"Prosim vás, já strašně spěchám, ani je nebalte, já je strčim do kabelky...," popoháněla jsem ji.
Její zrak spočinul na mé mini kabeličce.
Koukla na mě a bylo jasný, že ji zajímá, proč to tam chci rvát, když mi může dát igelitku.
"Nechci aby přítel viděl, že jsem si tu něco koupila, víte," ukojila jsem její zvědavost.
"A že máte nacpanou kabelku k prasknutí, toho si nevšimne?" Její zvědavost byla nenasytná.
"Já nevim, asi jo... odvedu nějak pozornost..."
Konečně jsem utíkala k autu a skutečně, Mirek si ničeho nevšiml. Až na to, že jdu zatraceně pozdě, když zatraceně spěcháme!
Doma jsem se zavřela do koupelny a oblékla si je.
Najednou otevřel, aby mi řekl, že už ale fakt musíme jít.
Je ve stresu, nemá myšlenky sledovat, co mám na sobě.
Chcete-li mě udělat na výsost spokojenou, posaďte mě k míse s mořskými plody.
A občas přineste velkou chobotnici nebo krevetu.
K té mi ale řekněte, jak se jí...
Číšník ve fraku mi dal instrukce.
Narovinu jsem mu totiž řekla, že nevím, jak na to.
Měl kupodivu čas u mě postát a počkat, jak si povedu.
Vzpomínám na restauraci, kam nás kdysi před lety vzal táta, a když jsme se nikdo tý velký krevety ani nedotkl, bez otázek ji po hodině zase odnesli.
Zemřela nadarmo.
Jak předesílal Mirek těm našim, když jsme už mysleli, že se nepovedou správně oloupat.
On to aspoň zkusil, na rozdíl ode mě. Která si vlastně ani moc nechtěla špinit ruce...
"No tak, aspoň pro její čest ji sněz!" Nabádal mě.
A když jsem po inštruktáži odložila její ocásek, povídám, že to bylo teda na záchranu tý její česti.
"CTI!" Opravil mě. V luxusní restauraci.
A nevšiml si, že mám na sobě nový šaty...
Přinesli dezert a já v něm měla rachejtli, co prskala a sedm číšníků se kolem mě postavilo a začalo pět. Něco k narozeninám, nebylo to Happy birthday.
Přesto na mě všichni koukali a já to viděla, ačkoliv jsem koukala pod stůl.
Chcete-li mě paralizovat, udělejte mě středem pozornosti...
Mirek papkal svůj pohár a já netušila, jestli se smát nebo tleskat nebo utéct.
Jednalo se o překvapení od něj.
A pak jsem mu konečně řekla, že nemám ráda překvapení...
Cestou domů se mě ptal, kam jsem vlastně v tom nákupáku zmizela - že já si tam chtěla něco koupit!
"Chtěla no...," odvětila jsem. A taky koupila, ale ty to nevidíš!
A kdo si mých nových šatů všiml hned? No Kiki, která nás pak pozvala k nim.
"Co to máš za příšerný šaty?"
"Hahaha hehehe!" Zasmáli se Dan s Mirkem.
"Nene, jsou super!" Ohradila jsem se a Mirek se mě zastal: "Chudák si je sama chválí!"
A pak doma našel v koupelně tu odstřiženou cedulku. Konečně...
Koukl na mě a povídá:
"Ahá, tak ty sis nakoupila..."
"Jo, nakoupila!"
"No jsou super..."
"Jenom ze slev," dodala jsem, aby bylo jasný, že šlo o paběrkování a ne o hity století,
který by mi teď stejně nepomohly, protože se denodenně oddávám svému novému koníčku... :)
Chtěla jsem po něm "hladit úplně všude" a on zoufale řekl: "To je ale strašně velká plocha..."
A když jsem u těch slev, tak je máme i v krámu, no a přišel cizinec se ptát, co u nás znamená to slovo SLEVA. Protože on se jmenuje Sleva...
Inštruktáž se mu nelíbila a pro jeho čest by bejvalo bylo lepší, kdyby se neptal...
Stejně jako pro tu mou, netrvat na pochvale nových šatů. Možná nekupovat teď nový šaty.
Vzít si na chalupě starej pytel a v něm přečkat do ledna.
Možná ho ani nevozit do Prahy...
***
Žádné komentáře:
Okomentovat